|
29. – 31. srpen 2014 – Víkend s Fiaty – Kokořínsko 2014
Po loňské příjemné a pohodové akci Kokořínsko už bylo zřejmé, jak to bude probíhat i letos. Díky azylu v chalupě Míry Nosáka, mohla víkendová akce proběhnout ve Mšeně, v takřka domácím prostředí. Po počátečních zmatcích s datem, za které mohla nakonec neuskutečněná akce expedice Torino, se většina shodla na tradičním konci srpna.
Že se situace v klubu mění, bylo vidět na první pohled dle složení vozů, které se akce zúčastnily. V pátek odpoledne se na nevelkém dvorku tísnily poněkud modernější vozy ve verzi kombi. Fiat zde byl zastoupen modelem Marea a Stilo, o Mercedesu netřeba se rozepisovat. Hold děti (a manželky) hýbou děním v klubu více, než jsme si ochotni připustit.
A potřebě bezpečného, spolehlivého a hlavně objemného vozu s obrovským kufrem, schopným pojmout vše důležité (či nedůležité) se musíme volky nevolky přizpůsobit. Když se rozhlédnu po své garáži, vidím dva vozy vyhovující alespoň tomu objemnému kufru, bohužel toho času oba potřebují nějaké servisní zásahy a náhrada ve formě rodinného sedanu Fiat 128 A nebyla akceptována. Přestože nápad „jet fiátkem“ byl nadšeně podpořen dalším členem rodiny, právo veta učinilo všem debatám konec. Podobné to bylo i u Míry a Vojty, a tak přichází vhod poněkud klišé věta: „Přeci nejde jen o auta, ale o příjemný víkend s kamarády, a to ať již jsou to kamarádi naši nebo našich dětí.“
Naštěstí se objevili zachránci cti v podobě Míry Šonského s vozem Fiat 500 a Lídy s vozem Fiat 600 D. Tak tedy potěcha našeho oka (a zdroj servisních prací) nakonec přeci jen dorazila. Ondrej pak průřez generacemi výrobního programu Fiat doplnil o model Uno druhé série.
V pátek odpoledne jsme se spíše zabydlovali a nechali sběř šesti malých dětí, ať se vydovádí. Únava na malé satánky padla až okolo desáté večerní. To jsme již příjemně naladěni posedávali okolo grilu. Chvílemi lehce sprchlo, ale střecha nás od nejhoršího uchránila a gril byl naštěstí lehce přenosný. Chlad okolo půlnoci nás přinutil obsadit obývací jídelnu, ale veselo bylo až do 3 ráno. Takhle jsme se již dlouho nenasmáli a na vášnivou debatu o zralosti melounu se bude ještě dlouho vzpomínat…
Sobota 7 hodin ráno, děti na nohou a díky tomu i celá chalupa. Následovaly dopolední nákupy a procházka městem a dále pak pěší túra do nedalekého skalního bludiště a pozdní oběd v Romanově. Dětský koutek v restauračním zařízení spolehlivě zabavil všechny ratolesti, a my tak mohli nad slušným obědem probrat odpolední program. Dorazila za námi Kačka, Máca a Pavel. Červené pětikilo nahradilo to právě odjíždějící žluté Míry Šonského.
Začalo se zatahovat, zdálky hřmí. Servírka nás ujišťuje, že zde moc neprší, naposledy prý před 14 dny, což se nám moc nezdá, klouzačka byla plná vody. Přesto pěšmo vyrážíme zpět k chalupě. Jenže u lesa už nás zmáčí první kapky a po chvíli se pěkně rozpršelo. V lese to ještě docela jde a domů to máme naštěstí jen kousek. Ve Mšeně u rybníka už ovšem začíná lít jako z konve, a tak neváhám a usedám pod stanový přístřešek. Soutěžní klání rybářů u místních rybníčků je zde jako na zavolanou a můžeme pozorovat akční podívanou. Za celou hodinu z těch 30 borců vytáhl rybu jeden jediný. Inu každý máme to své…
S Ondrejem a Mácou jedeme projet dle itineráře trasu „Podzimní jízdy“ a nadhodit, jaké zajímavé úkoly budou soutěžící dělat letos. Trasa je nádherná, Kokořínská údolí jsou jedno hezčí než druhé. V cíli, v Sosnové, opět jezdí nějací blázni…
Za slabé dvě hodiny máme hotovo a jsme zpět. Ondrej odjíždí, ostatní se zvolna trousí z návštěvy místní vyhlášené cukrárny a ochutnávky uzených ryb od rybářského spolku. Večeřet leckdo nebude, hladovci opékají u ohně to, co se nespotřebovalo včera. Ponocování se dnes nekoná, v jedenáct už jsou všichni v postelích.
Nedělní ráno je pošmourné, mrholí, po chvíli mrholení zvolna přechází v déšť. Balíme, uklízíme. Děti jsou špinavé a spokojené, přemýšlíme o společném obědě, možná ještě o nějakém výletě. Vypadá to ovšem na celodenní déšť, a tak posádka rodiny Kroutilů jede domů…
PS: Pěkné a příjemné, ostatně nic jiného jsme ani nečekali, a to nás byl oproti loňsku skoro dvojnásobek, děti nepočítaje. Výlety s prťaty se moc plánovat nedají, každé má svůj režim, který se nějak nedaří skloubit s ostatními. A tak nám stačí jen několikakilometrová tůra lesem. Spíše než poznávací víkend je to pobytový. Těšili jsme se i na vyhlášené art deco mšenské koupaliště, což bohužel zhatilo počasí. Tak snad příští rok…
|
