Víkend s Fiaty na Berounsku, 19. – 21. srpna 2005
I letos se konalo Berounsko u Šílené Elišky alias Fandy v Bubovicích. Po poněkud zmatečných informacích o konání akce, kdy se místo střídavě přesouvalo z Bubovic do Řevnic a zpět, bylo nakonec rozhodnuto o Bubovicích.
  V pátek byl tedy sraz naplánován na 17 hodinu do Bubovic. Petr s Fiatem 125p a Karel s premiérově představovaným vozem Fiat 850 SC se dostavili včas. Já, byť s dovolenou na dnešní den, se poněkud pozdržel v garáži, kde jsem se nemohl odtrhnout od práce na jedné ze šestikulí. Vyjížděl jsem až v 17 hodin. Další z premiérově představovaných vozů, Fiat 850, se kterým jsem jel, nějak cestou zlobil, jízda na 3 válce nebyla z nejrychlejších a zběžná oprava a výměna kabelu nepomohla, poskakoval jsem tedy na 3 válce až do Bubovic, když mě cestou ještě lustrovala policejní patrola což mému rychlostnímu průměru také nepomohlo. Trasa 8 kilometrů dlouhá mi tedy trvala téměř 3 hodiny. Briskní výměna svíčky na druhém válci a auto jelo jako vyměněné.
  Nyní bylo na programu nasbírat dříví na večerní oheň, les byl poněkud vzdálenější a tak jsme jeli ty 2 kilometry Petrovým strojem. Kufr jsme naplnili až po okraj a teprve zpět v Bubovicích jsme zjistili, že ohánění pilou a sekyrou probíhalo v CHKO, jak nás informoval Fanda.
  Dalším strojem srazu byl Fiat Uno, se kterým přijel Zdeněk Carvan. Připravovali jsme oheň a já si dal s Petrem takovou mezi-vložku v podobě koupání v nedalekém rybníku, teplota vody (asi 16°C) byla více než osvěžující. V Bubovicích již čekal další Fiat Uno, tentokrát Marka, po poněkud zběsilé navigaci přijel i Míra Nosák a Alfou Romeo GT 1300 Junior. V devět večer jsme rozdělali oheň a opékali buřty, špíz či pečivo. Debata se stáčela k Fiatům a autům všeobecně, občas pak zamířila i k jiným historkám. O půlnoci (pěkný čas) přijel poslední Fiat, Lídy šestikilo. Ta se poněkud ztrácela v okolních vesnicích a tak jsem jí vyjel naproti. Nálada byla výborná a spát se šlo až v 5 ráno. Spalo se kde se dalo, já, Zdeněk a Marek ve stanu, Míra v houpací síti a Karel, Petr a Lída v autech.
  Pozvolné probouzení probíhalo od 8 do 9 hodin. Posnídali jsme, rozloučili se s Markem a vyrazili do Zbuzan odkud jsme chtěli projet trasu orientační soutěže vytyčené pro Spanilou jízdu Prahou. Ve Zbuzanech se rozloučil i Míra, který si chtěl zasoutěžit, což by po projetí trasy nebylo možné. Projeli jsme 36 kilometrů dlouhou trasu, zkoumali vhodnost míst pro kontrolní stanoviště a zajímavosti na trase. Oběd byl v Bubovicích v nově otevřené restauraci a po obědě jsme dokončili jízdu podle itineráře. Navštívili jsme ještě travertinovou jeskyni sv. Ivana v obci Sv. Jan pod Skalou.
  V Bubovicích už čekal Míra s dalším strojem ze své stáje - Mercedes 350 Cabrio. Pěšmo jsme se pak vydali do důlního skanzenu Solvayovy lomy. Asi dvoukilometrová cesta lesem byla příjemnou procházkou a v lomu jsme si prohlédli lokomotivy, důlní vagónky, stabilní motory a další stroje. Lokomotiva nás pak provezla po lomu a zavezla k jedné z chodeb. Průvodce nás seznámil se stroji v důlních šachtách a nešetřil ani historkami na téma vraždící přízrak Hagen.
  Po skončení prohlídky jsme se vydali zpět do Bubovic, to již začalo zdatně pršet. Promoklí jsme ušli 500 metrů a za zatáčkou čekal Fanda s busem Fiat 238. To bylo překvapení, nalodili jsme se a užívali si jízdy. Poněkud to připomínalo jeden z předchozích ročníků, kdy jsme taktéž silně mokli při cestě ze skanzenu a Fanda nás pak vozil autem.
  V Bubovicích na nás čekal Tříprsťák s Fiatem 600 D. Pršet nepřestávalo a tak se další program odehrával u Fandy doma, popíjeli jsme čaj, prohlíželi fotky a debatovali. Obhlédli jsme i Fandovy, Luigiho a Pavlovy stroje uložené ve stodole. Mezitím odjel Míra a na skok (asi 2 minuty) se stavil i pan Formánek se zajímavou karosářskou verzí Fiata 600 od firmy Viotti.
  Pršet přestalo až v 9 večer, opět jsme rozdělali oheň a opékali to co komu zbylo, takže buřty, špíz, pečivo a brambory v popelu. Pavel Nonner se vracel z akce uklidit svůj stroj Fiat 128 SC do stodoly a tak se na skok k ohni stavil i on. Debatovali jsme a hráli na kytaru až do jedné hodiny ráno.
  Nedělní dopoledne bylo prosluněné a teplé. Parta Karel, Lída a Petr se vydali na procházku okolo Velké Ameriky. Třípsťák odjel domů a Já se Zdeňkem balili a sušili stany. V půl jedenácté pak odjel i Karel a Lída. My zbývající ještě zašli na oběd na letiště a rozloučili se až ve čtyři odpoledne.
|