31. březen 2007 – „Expedice Pravda“
„Expedice Pravda“ – zní to zajímavě že?
Výjimečně teplý průběh zimy a téměř jarní teploty nás vylákaly na výlet. Tedy vylákaly...., on byl výlet plánován již podvakrát, ale zima vždy udělala plánům krátký proces. Po slunečném týdnu, kdy teploty neklesaly pod 15 stupňů najednou začalo sněžit. Až nadešlo datum 31. března 2007. Tak tedy do třetice všeho dobrého......
K podzimní expedici jsme tímto přidali ještě jarní a de facto zahájili sezonu pro rok 2007. Mimo změn termínu se měnily i cíle výletu či místa srazu. Nakonec jsme se sešli před Delvitou v Praze 7 – Holešovicích. Nedočkavců chtivých projet po zimě své vozy se sjelo celkem 5. Ivo alias 1 litr s Fiatem 850, Martin Vnuk se spolujezdcem ve voze Fiat 127, Kačka a Jirka – Fiat 500, Pavel Linda (jinak též Pavel KV) – Fiat 128 3P, no a moje maličkost (Kronicar) s vozem Fiat 127. Přijel i Ondrej z Hustopečí a náš předseda Karel, ale ti jen na skok s civilními vozy, oba se po pár minutách vydali za jinými povinnostmi.
Lány – muzeum sportovních vozů, první cíl výpravy byl dosažen krátce po jedenácté hodině dopolední. Proběhlo nějaké to focení na parkovišti a pak hrr do muzea. Většina exponátů nám byla dobře známa, zklamáním byla absence Fiatů, které nahradily pro nás nezajímavé moderní formule. I tak jsme v muzeu strávili příjemnou hodinku a jako bonbónek si vychutnali i prohlídku depozitu, byť jen přes sklo. Zjištění přítomnosti nového přírůstku ve formě Fiatu 850 SC nás potěšilo, již se těšíme na jeho znovuoživení a vystavení.
Panenský Týnec, návštěva nedostavěného klášterního kostela. Velmi zajímavé ruiny nás vtáhly do historie a zbytky kostela prý stojí na léčivém místě. Dlouhodobý pobyt působí blahodárně na úrazy hlavy a duševní poruchy. To bohužel nemůžeme potvrdit neb nikdo neprojevoval známky duševní nestability a praštit do hlavy se také nikdo nenechal.....
Oběd v nedaleké obci Peruc byl docela časově náročný, i přes objednání tzv. “hotovek“ jsme čekali, no, dvě hodiny. A mám nepříjemný pocit, že jídlo bylo ohříváno v mikrovlnce. Ceny sice lidové, jídlo zvláštní a nezvykle upravené, ale vcelku chutné. Ale to čekání.....
V Budyni nad Ohří jsme zakotvili ve tři hodiny odpoledne. Hned jsme se vydali navštívit místní dominantu – Fiat muzeum „U Enza“......ale ne..... to až později.
Nejprve vodní hrad Budyně nad Ohří, proslulý svými alchymistickými pokusy. Velmi pěkně zrekonstruovaný zámek s prvky hradu zaujal expozicí z historie města a okolí. Poněkud morbidním, ale snad o to zajímavějším doplňkem expozice byl ceník prací kata. Popisovat zde rozličné úkony nebudu, i když ...... třeba opékání ve vřícím oleji, takové středověké fondue.... Nu, pro podrobnosti si zajeďte na hrad.
Zřejmě nejzajímavější částí expozice je sklepní alchymistická dílna z dob vlády Jana Zbyňka Zajíce z Házmburka, který alchymii velmi podporoval. Co je zajímavé, nejznámější alchymista Bavor Rodovský zde sepsal knížku „Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají.“ Takže o čem ta Alchymie asi byla.......
Pak již následovala exkurze u Enza, kde jsme si prohlédli rozličné typy vozů Fiat v různém stádiu renovace.
Čas pokročil a rozloučily se s námi dva vozy - Fiat 500 a 127, úbytek nahradil sic moderní, ale přesto Fiat. Ondrejova Brava.
A nyní zbývalo jen jediné, totiž navštívit místo, které dalo název celé expedici. Je 18:45 a my vyrážíme. Dle mapy je to snad 30 km po silničkách třetí třídy, nějaké objížďky, trocha bloudění a i přes slušně nasazené tempo, které místy připomínalo RZ v rallye (rychlost i přes 120km/h) se nám daří dojet k výchozímu bodu, obci Pnětluky, až o půl osmé. To již není pokročilé odpoledne, ale nastávající večer, začíná se stmívat a i notně ochlazovat. Parkování je sice trochu zvláštní, silážní jáma asi není to pravé, ale není čas potulovat se po obci a tak vzhůru na hrad. Dle průvodce 1 km, asi nejsme ve formě nebo průvodce kecá, teprve po půl hodině usilovného pochodu do příšerného krpálu se vynořuje cosi, co by snad mohl být hrad, tedy zříceniny hradu. O chvíli později již nebylo pochyb, jsme na místě, viditelnost rychle klesá, tma houstne. Pořizujeme několik dokumentárních snímků (teprve doma zjišťujeme, že je na nich pouze černo, za pomoci blesku pak černo s obrysy něčeho, v podstatě čehokoli). Na hradě sídlí skupina trempů, chladnou noc jim nezávidíme, ovšem oheň, vůni pečeného masa a v koutě naražený sud piva ano. Kytary a bujará zábava. Hlad. Zima. Kručí nám v břiše. Společné foto ve tmě (to aby jste nám to věřili) a během okamžiku byl rozhodnut další postup.
Rychlý sestup do údolí a přejezd do Krušovic, do vyhlášené restaurace. Narváno, ale v koutě se přec nějaké to místečko našlo a v deset večer jsme nacpáni k prasknutí. Dost hloupý nápad před cestou domů, v autech tak trochu usínáme. Nasazujeme tempo, je třeba rozproudit adrenalin. Před půlnocí jsme již doma. Poslední Ivoš pak krátce po půlnoci.
Co dodat? Nuž jako obvykle zajímavý a do poslední minuty využitý den. Další expedice bude až na podzim. To bychom se již měli vzpamatovat ze zážitků......
PS: Akci podpořilo vynikající počasí, nebylo sice nejtepleji, tak okolo 15 stupňů, ale polojasné počasí bylo k výletům ideální. Po zimě tak všichni prověřili své vozy a náležitě se nadchli pro přicházející sezonu.
|