VIII. ročník setkání italských vozů v Poděbradech 21.4.2007
Po loňském ročníku, kdy nám vlastně přírodní živel „přihrál“ lázeňskou kolonádu v Poděbradech, jsme i letos přistoupili k dopolední výstavě a přejímce v centru města – na kolonádě. Po debatách na půdě klubových schůzek byla zvolena varianta: zahájení – kolonáda, cíl – kemp. Město nám opět vyšlo vstříc a po uspokojení povinných byrokratických nařízení jsme mohli přistoupit k akci samé.
Pátek 20. 4. 2007 – odpoledne bylo ve znamení příprav, vše se odehrávalo v kempu na okraji Poděbrad. Účastníci srazu byli překvapivě v kempu dříve než my pořadatelé. Starší manželé z Plzně s vozem X 1/9 dorazili již okolo druhé po poledni. Po jejich odbavení nastalo obvyklé a každoroční: dovoz, odvoz, co máme, co nemáme, co musíme udělat.......
Pořadatelé i účastníci přijížděli do kempu až do půlnoci. Těch několik hodin jsme vyplnili přípravou potřeb pro kontroly či rozmístěním příjezdových šipek na kolonádu. V restauraci jsme měli přichystaný salonek a v družné zábavě čas příjemně ubíhal. Restaurace byla příjemně vytopena a tak se nám ji v jednu ráno ani nechtělo opouštět, venku vládla mrazivá noc, teplota nad ránem klesla pod nulu.
Sobota 21. 4. 2007 – vstáváme v sedm ráno, rychlá snídaně z toho co si kdo přivezl, odnos věcí do aut. Někteří škrábou z vozů jinovatku. Ale sluníčko svítí a my rychle roztáváme. V osm je již většina pořadatelů na lázeňské kolonádě, kde připravují přejímku a živě diskutují s kolemjdoucími o zákazu vjezdu automobilů. Tou dobou již na kolonádě stojí zhruba desítka automobilů pořadatelů a účastníků, v devět je přejímka beznadějně zahlcena. Pestrou paletu italských vozů představuje Fiat, Alfa Romeo a Lancie. K tomu pak licenční verze vozů Fiat - Zastava či Jagst. Vozy přijíždějí až do půl dvanácté a nutno podotknout, že letos je jich ještě více nežli loni, napočítali jsme na 130 automobilů. Jen ta pestrost je oproti loňsku poněkud chudší, stále převládá „Fiatí klasika“ 500, 600, 850, k tomu pak 124, 125, 126, 127, 128, X 1/9. No a pole doplňuje F 131, 132, 1100, Ritmo a Topolino. Jedním z nejzajímavějších vozů je Fiat 500 Vignale. Přijela nám i „moderna“ - 7 vozů Fiat Barchetta a Lancia Thema s motorem Ferrari.
V půl dvanácté odjíždím s pořadateli na kontroly, časový plán se lehce opožďuje, rozprava i start jsou o půl hodiny posunuté. Start – 12:30, kolonáda je do posledního místečka zaplněna, auta stojí v řadě a návštěvníci kolonády je mohou obdivovat ze všech stran. Nový transparent připevněný u startu informuje již z dálky, co že se tu děje za akci. Na trasu orientační soutěže vyjelo 63 posádek a musím zmínit, že dojely všechny. Trať měřila přes 50 kilometrů a projížděna byla dle šipkového itineráře, jehož byly dvě verze, A a B. To je již nezbytností, šetří čas náš i soutěžících.
Mimo tradičních samokontrol a méně tradičních fotografií objektů, bylo na trase i 7 kontrol, poslední pak přímo v cíli, v kempu Golf v Poděbradech. Úkoly na kontrolách nezapřely předchozí ročníky, některé byly hravé, jiné zas poučné. Soutěžilo se ve všem možném, mnohdy i nemožném. Pro připomenutí atmosféry zúčastněným a přiblížení nezúčastněným několik úkolů.....
Věru těžkým oříškem bylo poznávání poklic z jednotlivých typů vozů Fiat, po bleskovém určení poklic z běžných typů, nastalo těžké rozhodování. On také málokdo viděl na vlastní oči typ 2300, 130 či 1500.
Zlepšení nálady, alespoň pro některé, představovala střelba ze vzduchovky na terč, účastníci si mohli vylepšit skóre i o 30 pomocných bodů.
Poznávání autodílů patřících do vozu Fiat bylo „okořeněno“ zamícháním běžných domácích potřeb, to vše v krabici na hromadě a po hmatu. Leckdo se podivoval zajímavému vzduchovému filtru.....což nebylo nic jiného než role toaletního papíru.
Pro některé těžký, pro jiné jednoduchý úkol – přiřazení názvů automobilek, výrobců motorek či úpravců k jejich znakům. Ovšem bez nápovědy a po úpravách znaků, tedy vymazání názvů. Jedinou nápovědou bylo, že se jedná pouze o italské firmy. Bylo nutno pátrat hluboko v paměti a dle toho také výsledky vypadaly.... Musím přiznat, že ani já nevěděl jak vypadá znak fy. Ducati či Isotta-Fraschini.
Nostalgii přivodil další úkol, totiž skládání co nejdelšího „hada“ z céček. Zavzpomínal si každý, ti mladší na éru tzv. „čáry“ a honby za množstvím či rozmanitostí onoho kousku plastu. Ti starší pak na téměř nemožné shánění této, dnes již legendy.
Čtení textu bez mezer na čas bylo jen jakousi úsměvnou zastávkou, opravdu jsem se bavil, výkony některých soutěžících byly vskutku zajímavé. Nesmírně suché čtení příručky k opravě automobilů Fiat, tedy její části týkající se popisu činnosti palivového čerpadla bylo ještě zpestřeno vynechánímtečekčárekpočátečníchvelkýchpísmenasamozřejměvšechmezermezijednotlivýmislovy.
Sprint na letišti, tedy jak pro koho. Úkolem bylo ujet určenou vzdálenost za čas který si soutěžící sám zvolil, ovšem někteří si volili časy poněkud nereálné.... Ani ti s duší závodníka pak nestíhali.
Úkolů bylo celkem 16 a poslední byly plněny v kempu, bylo to divácky zábavné pojídání lázeňské oplatky na čas. Účastníci se při tom tvářili velmi, řekl bych, netradičně. Ostatně máme to na fotkách. A bábovičky, i děti soutěžícím záviděly, pěkně si plácat v písku bábovičky, to byla ta pravá tečka na závěr.
Počítáme výsledky, soutěžící mezitím dojíždějí do cíle a plní poslední úkol. Zpestřením čekání na výsledky je tombola a hudební produkce. V sedm hodin se konečně všichni dočkají, je tu vyhlašování výsledků. A opět vyhrávají známé tváře. Po ukončení akce se kemp rychle vyprazdňuje a my konečně zabíráme místa v restauraci. Debatujeme, čas příjemně utíká, půlnoc pryč, jsme vyhozeni z restaurace. Většina jde spát, někteří pokračují v zábavě, dle mých informací až do 4 ráno.
Neděle 22. 4. 2007 – vstáváme po osmé hodině, z postele se moc nechce, venku je stále zima. Balení se protahuje až do 11 hodin, zpestřujeme si ho včerejším soutěžním úkolem, střelbou ze vzduchovky. Pak společný oběd a i my odjíždíme do domovů. Ku Praze se řítíme společně ve čtyřech vozech, já a Tříprsťák v šestikulích, 1/2 litr v pětikuli a Pavel KV ve Fiatu 128. Postupně všichni odpadávají až pokračuji sám, v garáži vůz uklízím ve čtyři odpoledne.
Kronikář Fiat Car Classic
Ondřej Kroutil
