|
17. září 2011 – XII. Pražská jízda klasických italských vozů
To, že opět bylo nutné vyběhávat všemožná povolení, už je jen informace na okraj. Jsme na to už zvyklí a naštěstí nic nového v papírování nepřibylo, takže po uspokojení byrokracie se mohlo přistoupit k akci samotné.
S trochu smíšenými pocity však očekáváme, co přinese letošní ročník. Uvažujeme totiž dále do budoucna, a tak si pro letošek pořizujeme časomíru vlastní, klubovou. Pronájem časomíry byla totiž vždy největší finanční zátěž a tu bychom rádi odbourali, proto jsme na letošním „Berounsku“ otestovali funkčnost prototypu a čekali, jak se „popasuje“ s ostrým provozem.
V pátek, den před jízdou, jsme se navíc ještě domlouvali na opravě komunikace svépomocí. Po zimě totiž doznala vozovka značných a ne zrovna příjemných změn. V povrchu se skvělo několik výrazných děr, které by potenciálně mohly způsobit problém. Již týden před akcí jsem od natěšených účastníků dostával hlášení o výmolech. Telefonáty se stávaly stále naléhavějšími, až gradovaly informací o již zahájené opravě povrchu asfaltem, kdy se toho v poslední chvíli chopila správa silnic. Vzápětí následovala další informace o nutnosti zamést hromady přebytečného drobného štěrku. Tak se tedy původní oprava silnice přetransformovala v zametací četu, která v pátek v odpoledních hodinách prošla celou více než dvoukilometrovou trasu a zametla zbytky štěrku, který neodklidil zametací a kropicí vůz. Projíždějící cyklisté to kvitovali se zdviženým palcem, stejně tak jako motorkáři. Řidiči v projíždějících automobilech jen nevěřícně kroutili hlavami, potkat v pátek v podvečer sedm osob zametajících silnici se asi nevidí každý den. Máme hotovo a nyní už jen čekáme na sobotu…
Ranní sraz ve tvrzi Kunratice je již standardem, stejně jako chladné počasí, po ránu až mrazivé. Přes den se však výrazně otepluje, sluníčko hřeje a nenechává pochyby o pěkném a vydařeném dni pro naší akci. Na tvrzi se postupně sjíždějí jeden vůz za druhým, bohužel je účast rok od roku slabší, a tak ani letos počet soutěžících nedosáhne číslovky 40.
V devět jsou odesláni na trasu pořadatelé, připravuje se objízdná trasa, uzávěra silnice a instalace časomíry. O hodinu později následuje rozprava a odjezd kolony na spanilou jízdu, která nás zavede na start měřeného úseku. Zde pak dochází k poměrně zdlouhavému čekání všech účastníků. Dříve funkční časomíra najednou vykazuje dětské nemoci a nedaří se nám ji plně zprovoznit, podobný problém je i se spojením pomocí CB vysílaček, chybí signál.
Ve finále zjišťujeme nedostatek v technice, na vině je nefunkční kabel a drobný softwarový problém, což se nám po nějaké době podaří odhalit a tím časomíru zprovoznit. Spojení navazujeme nejprve pomocí mobilního telefonu, posléze přes internet. Jenže to vše si vyžádá více než dvou hodinové zdržení, což vede k jisté netrpělivosti účastníků, čemuž se nedivím. Drobné problémy způsobil i „odliv“ traťových komisařů, které jsme museli vyslat jako výpomoc policii, z nějakého nespecifikovaného důvodu totiž potřebovali, aby pořadatelé asistovali při uzavírce.
Pak již vše pracuje bezchybně, auta jezdí jedno za druhým. Nenastávají žádné komplikace ani další časové ztráty. Ve čtyři odpoledne již držíme v ruce kompletní výsledkové listiny a nezbývá, než se přesunout do Tvrze Kunratice a vyhlásit vítěze.
Trochu se protahuje vyplnění jednotlivých diplomů, cenu totiž dostává téměř každý, kategorií je opravdu přehršel a vypsat na tři desítky diplomů chvíli potrvá. Nakonec se ale účastníci dočkají. Během několika minut je po všem a my můžeme spokojeně ukončit letošní ročník Jízdy do vrchu.
Dohrou je pak úklid dopravního značení a společné posezení u táboráku u Míry na sliveneckém ranči. Prodiskutujeme průběh akce, co by se dalo vylepšit a co změnit a pak už jen tak tlacháme o všem možném. O půlnoci pak zábavu rozpouštíme a vyrážíme k domovům.
Startovné : 350,- při platbě předem (450,- pro platící při přejímce)
v ceně je zahrnuto:
- parkovné
- uzavírka silnice
- časomíra
- ceny pro vítěze
Zastoupení :
celkem cca. 30 vozů Fiat, Lancia, Alfa Romeo, Autobianchi, Austin Healey, Ford, Mercedes Benz
Výsledky :
Soutěž pravidelnosti:
1. místo - Václav Holý- Fiat 127 Panorama D (1982)
2. místo - Lubomír Bína ml. - Fiat 600D (1966)
3. místo - Vojta Kurka - Fiat 127 (1973)
Výsledková listina - pravidelnost
Výsledková listina - rychlost
PS: Testujeme nejen naší vlastní klubovou časomíru, ale i možnost platby předem na klubový účet. Platby předem ovšem příliš soutěžících nevyužilo a nenalákalo ani finanční zvýhodnění. A co se týče časomíry, jsme rádi, že ji máme a doufáme ve výrazné snížení provozních nákladů.
| 
