|
30. říjen 2010 – „Expedice Halíř“
Poslední „Fiat akce“ v roce patří již tradičně naší „expedici“. Nedalo moc práce vybrat nějaké zajímavé místo v lokalitě blízko Prahy. Vlastně těch možností bylo tolik, že jsme se dlouho nemohli rozhodnout, kterou zvolit. Ani na termínu nebylo jednoduché se shodnout a nakonec se výběr ustálil na datu koncem října. Cílem „expedice“ se staly zlatorudné doly okolo Jílového u Prahy. Spolu s nedalekou zříceninou Zbořený Kostelec to bylo na jeden den tak akorát. Večerní program pak ještě obohatila hromadná návštěva kina, konečně totiž začali hrát film „Občanský průkaz“ ve kterém jsou k vidění nadějní herci z řad FCC, někteří dokonce i se svými vozy.
Nic těžkého, dohodnout místo srazu. Sejdeme se v deset hodin přímo v Jesenici u Prahy, tak jako obvykle, před hernou. Nebo pak v Jílovém u Prahy, na náměstí, přímo před muzeem. Ovšem čas je pro nás neznámá veličina a zřejmě proto z Černošic vyrážíme trochu později než bychom chtěli. Zatím ještě malou kolonu tvoří tři vozy Fiat 850. Kolonu doplnil Tříprsťák v šestikile, jeho děcka tak nějak korzovala po vozech všech členů expedice. A zbytek výpravy čeká jen na nás, takže vozům řádně „šlapeme na krk“…
V Jesenici jsme krátce před půl desátou, počasí docela ujde, takže ostatní ani moc nenadávají. Připojuje se k nám Fiat 127 a Fiat 500. Posledním Fiatem pak bylo Vaškovo Stilo, které však vzápětí směnil za Fiata 850 Special. Dalším zajímavým strojem byl Mírův Renault 8. A pro změnu vyloženě nezajímavým pak Hyundai, se kterým dorazil Vlasovec s bráchou Radimem, ale vzhledem ke vzdálenosti, kterou musel ujet, mu to bylo odpuštěno.
Kolona pak přes Těptín pokračovala dále do Jílového u Prahy. Podzimní krajinu jsme sledovali se zatajeným dechem, byl prostě nádherný den. V Jílovém parkujeme na náměstí přímo před muzeem, zjišťujeme jak je to s otvírací dobou zlatorudných dolů a kde vlastně máme hledat vstup. Než-li se doptáme přijel poslední člen expedice, Vláďa Gajdoš s rodinou, opět se jedná o vůz Fiat, ale tentokrát jde o letitý, proti našim vozům však nechutně moderní Fiat Croma.
Žampach, to je to místo. Odtud pokračujeme, již pěšky, dále k ústí štol. Parkujeme okolo bývalé fabriky PAL, kterou tuzemští motoristé musí znát. Historické budovy obklopené jen o něco málo mladšími vozy Fiat pak stojí za nejednu fotku. Ani proslulý žampašský viadukt nás nenechá chladnými, fotíme ho doslova ze všech stran, zejména však zespodu neb cesta prochází přímo pod ním.
Jsme u štoly sv. Josefa, nedaleko nás je ještě štola sv. Antonína Paduánského. Bohužel jsme se trefili akorát do času předchozí prohlídky, takže čekáme, až se nás ujme nějaký průvodce. A čekáme zhruba půl hodinky. Mezitím se rozdělujeme na dvě skupinky, jedna, ta méně náročná, půjde do štoly sv. Josefa, která je vhodná i pro méně fyzicky zdatné jedince, tedy v našem případě hlavně pro děti :-) Já se samozřejmě nemíním vzdát daleko zajímavější prohlídky štoly sv. Antonína Paduánského.
Ať již skupina „A „ nebo „B“, všichni bez rozdílu jsme vybaveni přilbami a plášti. Skupina jdoucí do štoly sv. Antonína Paduánského navíc dostává ještě hornické akumulátorové lampy neb tato štola není osvětlena. Tak tedy vzhůru dolů. I když nás vlastně ani žádný sestup nečeká. Nejprve jdeme po vodorovné chodbě, kde jen ve svitu baterek zkoumáme zbytky křemenných žil, ze kterých se ještě před 250 lety dobývalo zlato. Spodní patra štoly jsou zatopena vodou, takže do nich jen tak nakoukneme. To nejzajímavější na nás ale teprve čekalo, stoupáme do druhého, rovnoběžného patra. Průchod temným, úzkým komínem jen po žebřících a za svitu poblikávající hornické lampy bylo tím pravým pro nás. Sedm žebříků a sedm povalových pater je opravdovou lahůdkou, kterou můžu jen doporučit. Celá ta atrakce trvá jen něco okolo půl hodiny a ze štoly vycházíme zhruba 20 metrů nad vstupem. Skupina „B“ se objevuje jen chvilku po našem návratu. Zajímavé je, že třetí místní štola, tedy štola Halíř, která dala název celé expedici, vlastně naší výpravu minula.
Společně pak promýšlíme další plán, který je až vzácně jednomyslný, oběd v nedaleké motorkářské hospodě. Prostředí restaurace dělá svému jménu jenom čest, mít za zády Harleye se nepoštěstí každý den. I jídlo a obsluha je perfektní.
Plni čerstvých sil pak vyrážíme za dalším bodem dnešního programu. Ke zřícenině hradu ve Zbořeném Kostelci. Přístupová cesta lesem je snadná, což se některým jedincům tak nějak nezdávalo dost zajímavé. A tak padlo rozhodnutí o trase přímo, řekněme „krlež“. I já se vyškrábal na hrad z opačné strany a zdola si tak užil nevšední pohled na hradby. Prolézáme kdejaký kout zříceniny, fotíme podrobně každý kámen a na závěr pořizujeme hradní-skupinovou fotku.
Čas pokročil, slézáme k autům a stavíme je do půlkruhu, památka do kroniky, tedy Fiat-skupinové foto. Dohady okolo dalšího programu nám pak zaberou zhruba půlhodinu. Času do začátku večerního představení je dost, nejdříve tedy uklízíme vozy zpátky do garáže. Ve výsledku to znamená krátkou garážovou exkurzi u mě i u Ivoše. Zatímco Ondrej uklízí zapůjčené vozidlo a bere své civilní, tedy Fiat Uno, já vyměním model 850 za typ 128.
Do kina to bude akorát na čas, než nakoupíme těch 20 lístků bude začátek promítání… Stíháme to přesně. V multikině na Černém Mostě už čekají další zájemci z řad klubu.
Film „Občanský průkaz“ nebyl špatný, i když dojmy a hlavně náladu si odnášíme trochu smíšenou. Bohužel těch našich vozů jsme si moc neužili, ale to se dalo čekat. Ty nejzajímavější scény byly vystříhány :-) Alespoň že si každý „herec“ našel ten svůj vůz, byť se mihl jen na desetinu vteřiny. Z historického hlediska byl úspěch, že jsme poprvé jako klub společně zašli do kina…
PS: Pěkné počasí a vysoká účast jsou hlavní dojmy. Dále pak velice zajímavá prohlídka štoly sv. Antonína Paduánského s průlezem úzkého komína jen po žebřících, tu si budu pamatovat určitě hodně dlouho. Oproti tomu návštěva zříceniny byla vcelku běžná. Zlatým písmem zaslouží zapsat do kroniky první společná FCC návštěva kina.
|
