18. – 20. srpen 2006 – Víkend s Fiaty - Berounsko 2006
Berounsko – po měsíci opět akce při které se pobavíme. I když letos to začalo vyloženě smolně a zábava to bohužel nebyla žádná.
Akci jsem měl zahájit já spolu se Zdeňkem z Písku. Po domluvách po telefonu nakonec vyplynulo, že přijede v pátek okolo oběda ke mě do garáže a spolu pak pojedeme do Bubovic, našeho tradičního srazového místa. U mě v garáži jsme se poněkud pozdrželi, jednak obhlídkou vozového parku a pak také montážními pracemi na motoru Berušky. Mimo mě a Zdeňka (F Uno) se dostavil ještě Ivo s F 500 a Tříprsťák s F 600 D. Já se „vytáhl“ s čerstvým úlovkem Fiatem 127 Mk1.
U Fandy nás okolo šesté zastihl Martin Vnuk s perfektním Fiatem 125. Seznámení s okolím proběhlo bleskově a již jsme ve dvou vozech vyjížděli na obhlídku okolních kempů. Chtěl jsem ukázat jak 127 jede a Fiat 125 se ztratil v zatáčkách před Srbskem. V kempu se ale ani po několika minutách neobjevil a vše vysvětlil telefonát Tříprsťáka: “Měli jsme nehodu, jsme v zatáčce v Srbsku u kostela.“
Spěcháme na udané místo a ..... ? Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale auto? Hrůza!!! „Závodník“ v Subaru Impreza WRX si do zatáčky trochu povyjel a v protisměru zanořil předek svého vozu do levého rohu Fiata. Zhodnocení škody bylo vcelku děsivé: levý blatník, nárazník, maska, paraboly, čelo, blikače, promáčklá haubna, navíc celé auto hnuté, drhly dveře u spolujezdce i řidiče.
Než si to vyjasnila policie i aktéři nehody bylo devět večer. Nabouraný Fiat byl sice pojízdný, ale téměř půl hodiny jsme se potýkali s nárazníkem, který nejevil ochotu ke spolupráci a tvrdošíjně vzdoroval naší snaze o navrácení do původního tvaru. Stále blokoval levé kolo. Nakonec se podařilo a my vzápětí zjistili další drobnost, praskl plastový držáček plynového pedálu. Fiat byl tedy v rámci časové úspory odtažen další posádkou, která zjišťovala obsazenost jiného kempu. Ani oni nepochodili lépe, v Karlštejně je kemp plně obsazen. Vše vyřešil Fanda, který nám poskytl azyl na zahradě v Bubovicích, za což mu patří velký dík všech zúčastněných.
Ještě večer se na zahradě vynořilo 6 stanů. Zúčastnil se Pedro (snad ani nebudu psát s čím), dále Pavel s Lenkou z Nejdku (F 128 3P), Ondrej a Vlasovec (F 125p), Vojta s Pavlou a Eliškou (F 127) a na skok i Míra Nosák (opět zcela neznačkově – Škoda 110 R). Večer jsme zcela tradičně zakončili táborákem a opékáním buřtů. Téma převažovalo jediné: Jak pomoci Martinovi s F 125 a co na to pojišťovna? A pak také návrhy na Karlův dar k padesátce. Spát jsme šli zmoženi únavou okolo druhé ranní.
Sobota, Martin odjíždí servisovat a sčítat škody. Následuje ho Třípsťák. Karel přijíždí, a na místě je tedy (poněkud opožděně) i náš předseda (F 850 SC). Ostatní se pozvolna probírají a rozhodujeme o náplni dne. Koněpruské jeskyně, zajímavé i když turisticky přeexponované. Na parkovišti u jeskyní se seznamujeme s dalším fiatářem, majitelem F 128 SC.
Pozdní oběd si dáváme v Mořině jen nedaleko lomu Velká Amerika. Loučí se Vojta. A nastává akce dne. Fanda nás provází po okolních lesích. Po putování asi tak dvouhodinovém přicházíme k lomu Malá Amerika, ztékáme kamenitou stráň a když už jsme dole já a Fanda odhazujeme falešný stud i spodky a okoušíme vodu. Je ledová a musíme plavat jako o život abychom alespoň trochu prohřáli těla. Druhý břeh lomu je stejně pustý a zarostlý jako ten první a tak se navracíme zpět.
Ovšem my se těšili hlavně na průzkum štol a ty nalézáme v dávno zapomenutých lomech v lesích. Za svitu baterek se kocháme „dírou do země“ a jsme nadšeni i přes to, že štoly končí po 100 až 500 metrech. Zkoumáme kde co a do Bubovic se vracíme téměř za tmy.
Oheň vesele plápolá a přijíždí tentokrát „alfista“ Miloš Matějíček. Debatíme do půlnoci, pak vše ukončil rázný déšť. Vydržel jsem do jedné ráno, pak i já uléhám. Vytrvalci ještě ve dvě probírali .... no nevím co.
V neděli odjíždí Pedro. My ostatní obědváme v místní osvěžovně a jako program dne volíme prohlídku důlních štol v Chrustenicích. Opravdu zajímavé. Průvodce byl fiaťák a tak nešetřil historkami a my byli vděčnými posluchači. Dá-li se návštěva dolu nazvat zábavnou, tak tato byla. „Harley“ důlní vláček si osedlal Zdeněk, já si zahrál na výstražnou sirénu, Ivo tlačil vagónek s rudou. No každý se nějak zabavil.... Ivoš si nakonec vyzkoušel i řídit lokomotivu, na oplátku pak zapůjčil k řízení svou pětistovku.
K Fandovi jsem se pak vracel já, Ondrej, Vlasovec a Lindovi. Ještě jsme probírali zážitky z víkendu a přemýšleli opět o daru pro předsedu. Nepublikovatelné nápady zde raději nebudu uvádět a zbytek je překvapení.
V sedm odpoledne jsem přijel uklidit auto do garáže, kluci obětovali chvíli svého času a ještě omrkli mé vozy. Já si ani nepřeházel věci z vozu do vozu a již jsem řešil drobný problém. Při tankování jsem si zapomněl vzít nazpět vrácené peníze. Vše ale dobře dopadlo, dostal jsem je.
Zcela vyčerpán jsem dorazil domů po půlnoci.
PS: Letošní Berounsko mělo opět svůj půvab a šmrnc. Je fakt, že stigma zanechala neblahá událost s Fiatem 125, ale zbytek víkendu již probíhal podle našich představ a nezklamal nás. O zajímavé okamžiky nebyla nouze. Opět jsme si připomenuli závazek – příští rok v kempu.
|