17. – 19. srpen 2007 – Víkend s Fiaty - Berounsko 2007
Máme tu konec prázdnin, obvyklý čas pro setkání na Berounsku. Tentokráte se akce odehrávala v kempu Na Plešivci poblíž Berouna. Program byl naplánován předem, ale všechno je jinak......
Pátek byl dnem příjezdu na místo, prvním na místě byl Pedro, poněkud nestandardním vozem, následoval ho 1/2litr, opět propagace „nefiatu“ a ještě k tomu moderny. Ondrej dorazil Fiatem 125p, posledním dorazivším jsem byl já s úlovkem minulého týdne - Fiatem 850.
Osm hodin, podvečer, bylo by dobré rozdělat oheň a opéci ty nakoupená kila špekáčků. Jak již to bývá, les okolo kempu byl dokonale vyčištěný a zbaven veškerého dříví. Nehledě na fakt, že v lese se dalo pohybovat pouze kolmo vzhůru. Sklon zhruba 45° činil terén značně neschůdným. Nějaké ty klůcky byly doneseny, ale to stačilo tak sotva na hodinku. Vybaveni těžkou technikou, pilkou jednoručkou a sekyrkou, jsme s Ondrejem skáceli soušku. No soušku, ona ta souška měla průměr kmene nějakých 30 cm a délku dobrých 15 metrů. Žužlali jsme to skoro hodinu a s nasazením veškerých sil nakonec i porazili. Bobří technika slavila úspěch. Nastalo další pižlání, tentokráte vršku, který se dal jako jediný odnést. V kempu se stromku chopil 1/2litr a zcela masňácky tvořil polínka, za pomoci okružní elektrické pilky..... Oheň vesele plápolal a my klábosili..... do dvou ráno.
Poněkud dusno, sluníčko ve stanu tvořilo dlouhodobý teplotní nadprůměr a v půl deváté nezbývalo než ho opustit. Přijíždí Pavel Lukáš se Zastavou 1100. Dnešní den je totiž vyhrazen pro klubové testace historických vozidel, což se výrazně podepsalo i na účasti. Do oběda dorazil Zdeněk (F 127), Karel (F 850 SC), Enzo (F 850), Pavel KV (F 128 3P), Míra Šonský (F Ritmo Cabrio), Honza (F 500), Kačka (F 500), nový fiatář Jiří Říha (F 600 D), i nová fiatářka Nela - nyní již členka FCC (F 850), a nakonec i Luigi s Renaultem 6. Testace probíhaly, no mírně řečeno pomalu. Testovalo se celkem 12 vozů a to od 9 do 17 hodin, papírování strašné. Do té doby nás i několik vozů opustilo neb program nebyl zrovna nejakčnější. Ovšem pak to přišlo....
Krátce po půl šesté odpoledne byl dán pokyn k nasednutí do vozů a chvíli na to již projíždíme silnicí podél Berounky. Míříme na Skryjská jezírka. Luigi se chce blýsknout znalostmi místopisu a tak nás tahá všemožnými zkratkami/prodlužovačkami a serpentinami. Parkujeme a přestávky využívám k jemnému doladění motoru..... I ostatní vysedají z vozů, balí, převlékají se a vůbec to vypadá jako příprava na výšlap. Ovšem planý poplach, jedeme dál. Po slušném sjezdu z kopce se v údolí objevuje překvapení. BROD. Opatrně ho postupně projíždíme. Ztratil se Karel, čekáme na něj. Láká mě to a tak projíždím dvakrát brod tam a zpět, zvyšuji rychlost ať to pořádně chlístne!! Jak to má vypadat mi předvádějí dva terénní vozy, po jejich průjezdu nezůstávají suší ani fotografové skrytí 5 metrů od břehu. Karel vcelku pohodovým tempem zdolává říčku. Parkujeme, vyrážíme. Pokřikuje na nás baba, soukromý pozemek, nechá nám to prý odtáhnout. Takže ještě jednou skrz brod, tentokrát už to slušně „cáká“ všem.
Skryjská jezírka. Zajímavé, potok protékající skalní soutěskou do jezírka mezi skalami. Fotíme, prolézáme co se dá. Bohužel se již pomalu šeří, je sedm hodin. Zastavujeme na rychlý nákup pochutin v Berouně a v kempu znovu rozděláváme oheň. Opékání a debaty se tentokráte protahují do tří ráno.
Nedělní dopoledne patří balení. V poklidu přejíždíme k Fandovi do Bubovic, je téměř poledne. Z Fiatářů zbývají již jen nejvěrnější, 1 litr, Ondrej, já, a Luděk. Hledáme restauraci. Místní osvěžovna má poněkud zpomalenou obsluhu, proto přejíždíme do Mořiny, kde se konečně slušně nabaštíme.
Je po obědě a my máme na programu malé zpestření dne, prohlídku Zastavy/Fiatu 1300, je na prodej, takže jsme náležitě natěšeni. „Teď, teď jsem ji odvezl“, dí ovšem majitel. „Jestli ji chcete vidět, zajeďte si do bazaru v Benešově, ale chci za ní 20 tisíc, níž nejdu.“ Nechceme.
Vracíme se pomalu zpět, je vedro k padnutí, takových 28 stupňů. Projíždíme okolo Velké Ameriky, což je lákavé. Zastavujeme a vycházkovým tempem obcházíme bývalý vápencový lom. Na dně lomu se nachází překvapivé množství lidí a někteří se i koupou v průzračné zelenomodře zbarvené vodě. Je fakt horko. Přístup na dno je odstřelen a zbývá poněkud krkolomná cestička, ponoukám ostatní k sestupu. Nakonec se vrhám do adrenalinového sestupu sám, nečekaně se po chvíli přidává i Luigi. Obdivujeme mostík který zde zjevně zůstal po filmařích, hodí se sem a spojuje jinak těžko přístupné břehy. Když už jsme zde tak se také vykoupeme, ne? Sotva smočíme nožku, chápeme proč je zde tolik lidí a tak málo jich je ve vodě, 14 °C, možná 15, víc však ne. Pomalu tuhneme, je čas vylézt. Osvěžení je báječné. Šplháme zpět, ostatní na nás již netrpělivě čekají. Okukujeme ještě sousední lom Mexiko, ten je však zcela nepřístupný, navíc postrádá to kouzlo Ameriky, zůstává tedy u pohledů shora.
Zpět u Fandy. Tlacháme a tlacháme, najednou je sedm večer. Je načase odjet domů, zastavuji se v garáži, uklízím vůz a doprovázím Ondreje po D1 až k poslednímu sjezdu v Praze. 21:00, jsem doma.
PS: Po letech opět v kempu. Okupování zahrady u Fandy bylo fajn, ale počet účastníků akce se rozrostl natolik, že ani při nejlepší vůli již toto místo nelze dále využívat. Kemp byl na velmi pěkném místě, snad jen ta trať mohla být o něco dále, chvílemi jsem měl pocit, že nákladní vlak projíždí přímo mým stanem. Se dřívím si poradíme, takže není důvod proč by se příští ročník nemohl konat na tom samém místě. A soukromě si připomínám ty chvíle kdy jsem si po letech nesmělého oťukávání konečně dodal odvahy sestoupit na dno překrásného lomu Velká Amerika.
|