kompletní informace o jednotlivých typech vozů značky Fiat se dočtete ve

na adrese
http://fiat.mysteria.cz

Protože jsme klub sdružující zejména historická vozidla, považujeme vznik a vývoj této značky, i jednotlivých typů, za důležitou a pár informací rozhodně neuškodí.

Nedaleko turínského nádraží se v kavárně Burello skupina přátel. O výrobě automobilů s nimi uvažoval i Giovanni Agnelli, jenž 11. července 1899, založil společnost Societa Anonima Fabbrica Italiana de Automobili Torino, zkráceně označovanou jako F. I. A. T. Ve stejném roce zde bylo zhotoveno první auto s názvem „3 ? HP". Mělo kočárovou karoserii a cestující v něm seděli tváří v tvář (model „vis-a-vis"). Jeho dvouválec o objemu 679 cm³ poskytoval výkon 3 až 3,4 kW (4, 2 až 4, 7 k) a maximální rychlost byla 35 km/h. Nabízen byl jako „elegantní, nehlučný, netřesoucí se vůz vhodný pro zábavu, závody i cesty do hor". V roce 1899 bylo vyrobeno celkem 8 těchto vozů a v dalším roce již 24.

První výrobní závod se nacházel na Corso Dante, na břehu řeky Pádu. Měl na rozdíl od provozoven většiny ostatních evropských automobilek, které začínali v malých budovách nebo kůlnách, k dispozici tovární haly na ploše 10 000 m2. Pracovalo zde 50 dělníků podle systému moderní průmyslové výroby z konce 19. století. Přesto však byla výroba prvních automobilů spíše řemeslnou záležitostí. V roce 1901 bylo vyrobeno celkem 73 automobilů různého provedení včetně nového typu „6/8 HP", odvozeného z prvního automobilu. V dalším roce následoval typ „8 HP" s motorem uloženým vpředu, objem byl 1082 cm³ a rychlost vzrostla na 50 km/h. Roku 1903 se objevil nový typ „12 HP", který měl poprvé na štítku s výrobním číslem firemní zkratku FIAT s charakteristickými písmeny.

V roce 1908 zahájil Fiat výrobu prvních speciálních taxíků, které se osvědčily ve velkoměstech, zejména New Yorku, Londýně a Paříži. Jejich hlavní výhodou byla zejména nízká spotřeba paliva, asi 10 l/100 km. Od roku 1910 začal Fiat používat akumulátory, proto zavedl směrovky a zadní svítilny. Přední svítilny zůstaly karbidové. Další typ Zero zahájil hromadnou výrobu jednoho typu. Byl vybaven čtyřválcovým motorem s objemem 1846 cm³ a ten v této době představoval motor lidového vozu. Například vůz „S. 76" z roku 1911 byl poháněn čtyřválcem o objemu 28 353 cm³ s výkonem kolem 220 kW (300 k). Zavádění hromadné výroby přineslo řadu změn. Do té doby se například používaly jen spoje šroubové a nýtové, ty byly částečně nahrazeny rychlejším svařováním. Tím se ušetřil materiál a zlepšil vzhled. Dalším významným opatřením bylo sjednocení součástí vozů. Původní počet 500 rozdílných dílů byl omezen na pouhých 60, víc než 1000 různých druhů trubek bylo zredukováno na 36 apod. Tato opatření umožnila, aby okamžitě po skončení války v roce 1919 byla zahájena výroba nového typu „501".

Od roku 1922 se v malých počtech vyráběl luxusní vůz „Super - Fiat" s dvanáctiválcovým motorem a byl vybaven brzdou na všechna čtyři kola. Na přístrojové desce byl umístěn přerušovač, ampérmetr, manometr, teploměr, výškoměr, hodiny, rychloměr, počítač kilometrů, měřič paliva a záložní ruční čerpadlo paliva. Byl tím nejlepším co, v té době mohla automobilka nabídnout. V roce 1922 byla zahájena výroba v novém závodě Lingotto. Na střeše pětipatrové 500 m dlouhé budovy byla vybudována zkušební dráha.

V roce 1927 až 1929 bylo při výrobě karoserií dřevo nahrazeno kovem a zahájila se tak skutečná hromadná výroba. Jedním z prvních takto zhotovených modelů byl typ „514", s objemem válců 1438 cm³ a výkonem 20, 6 kW (28 k), stal se také prvním modelem vybaveným hydraulickými tlumiči. (V ČSR vyráběn v licenci firmy Walter pod označením „Bijou"). V roce 1932 přichází Fiat se slavným modelem „508", který byl pojmenován Balilla. Tento celokovový vůz byl vybaven motorem s objemem 995 cm³, výkonem 14, 7 kW (20 k)a spotřebou 8 l/100 km. Maximální rychlost, které dosahoval byla 85 km/h. (I tento vůz byl vyráběn v licenci firmy Walter a to pod názvem „Junior").

V roce 1935 vyšel z továrních linek vůz Fiat 1500, jehož hlavní novinkou byla celokovová karoserie vymodelovaná podle nejnovějších poznatků aerodynamiky. Kliky byly zapuštěny do dveří, světlomety do předních blatníků. Podvozek měl páteřový rám a vůz se šestiválcovým motorem dosahoval rychlosti až 115 km/h. Stal se tak prvním sériovým vozem Fiat, který překročil hranici rychlosti 100 km/h. Podstatně významnější však byla novinka z roku 1936, vymykala se svou koncepcí a byla to slavná pětistovka, lidově Topolino (myška), první skutečně lidový vůz a předchůdce Fiatů 600. Topolino navrhl dr. Dante Giacosa v roce 1935 a vůz přetrval ve výrobě až do roku 1955. Fiat 500 je vůz, který přestává být luxusem a slouží běžné denní potřebě, zrodil se tak nejmenší vůz světa, hromadně vyráběný, který byl automobilem a ne vozítkem. Přestože měl malé rozměry a dvě sedadla, dokázal pojmout italskou rodinu včetně psa a zavazadel. Byl osazen motorem o objemu 570 cm³ s hliníkovou hlavou a rozvodem SV, výkon je 9, 5 kW (13 k) a maximální rychlost 85 km/h při průměrné spotřebě 6 l/100 km. Roku 1948 se objevil typ 500 B osazený motorem s rozvodem OHV.

Poslední předválečný vůz, vyráběný ve větším počtu, opustil linky Turínské automobilky v roce 1937. Byla to první jedenáctistovka s názvem „Nuova Balilla 1100", protože vycházela z prvků stejnojmenného předchůdce. Vylepšený vůz se od roku 1939 nazývá Fiat 1100 a v původním tvaru se vyráběl do roku 1950.

V květnu 1939 byl uveden do provozu nejmodernější a v Evropě největší závod - Mirafori. Druhá světová válka však znamenala zastavení vývoje osobních automobilů. Po skončení války vyrábí Fiat dosavadní typy 500, 1100 a 1500 a to až do roku 1950. Jediná pětistovka je modernizována v roce 1948 - je to typ 500 C s novou karoserií typu osobního dodávkového automobilu (kombi) s kovovou kostrou a dřevěnými výplněmi, představen byl pod názvem „Belvedere".

Prvním novým poválečným vozem se pak stává typ „1400" se zásadní konstrukční změnou spočívající v zavedení celokovové, samonosné karoserie, která nahrazuje tuhý a těžký rám a zvyšuje bezpečnost cestujících. Na italský trh se dodával i se vznětovým motorem. Vyráběl se až do roku 1958, stejně dlouho se vyráběla i větší obdoba čtrnáctistovky „Fiat 1900". Byla to auta vyšší cenové kategorie a ve srovnání s Fiatem „1100" a „1200" měla podstatně větší karoserii. Tento vůz byl jako první sériový vůz v Evropě vybaven automatickou převodovkou. V roce 1953 vychází z Mirafiori „Nuova 1100", která navazuje na svého předválečného předchůdce. S nimi měl nový typ společný už jen název. Měl už samonosnou karoserii, jenž se dodávala s různými druhy sedadel (dělená nebo nedělená). Rychlejší variantou byl model „1100 TV" s motorem o obsahu 1089 cm³, převrtáním tohoto motoru na 1221 cm³ byl pak osazen model „1200 Granluce".

V roce 1954 představuje Fiat svůj vůz kategorie GT (Gran Turismo), jehož karoserie je zhotovena ze sklolaminátů. Ve stejném roce po pětiletém vývoji dokončuje Fiat vůz poháněný turbínovým motorem, dosahující rychlosti až 250 km/h, a to jako čtvrtý výrobce po firmách GM, Rover a Chlysler.

V roce 1955 je to slavná „600", po francouzském voze Renault 4 po druhé světové válce druhý lidový automobil, který motorizoval Evropu. Je to první vůz Fiat, který má motor vzadu. Výroba typu „600" skončila po mnoha modernizacích teprve v roce 1969. Pak ještě pokračovala pod licenčním označením Seat a Zastava ve Španělsku a Jugoslávii. Vyráběl se v mnoha modifikacích, jednou z nejoblíbenějších byla „Multipla", která byla předchůdcem dnešních velkoprostorových vozů - poskytovala prostor až šesti cestujícím a sloužila také jako taxi.

O dva roky později, v roce 1957, vstupuje na scénu „Nuova 500", která se stává pokračovatelem Topolina. Je to jediný vůz Fiat s motorem chlazeným vzduchem. V roce 1961 se pak objevují vozy střední kategorie „1300" a „1500". Na vzrůst poptávky po dražších vozech reagovala automobilka uvedením nových modelů na trh. V roce 1959 proto přicházejí šestiválce typu „1800" a „2300". Větším pohodlím oplýval až typ „130", který nahradil model „2300" a to v roce 1968.

V roce 1964 začíná svou kariéru typ „850" jehož výroba skončila v první polovině roku 1971. Další typová řada se rodí v roce 1966, její název již neodráží zdvihový objem motorů a začíná typem „124". Dodával se s různými karoseriemi od sedanu přes kabriolet a kupé až po kombi. V dalších letech následují „125" a „128", z hlediska koncepce byl typ „128" převratný, má totiž pohon na přední kola, nahrazoval typ 1100. V roce 1971 je tato řada doplněna typem „127", který nahrazuje typ „850". V roce 1972 nahrazuje typ „500" Fiat „126" (se 2 + 2 místy).

Společnost Fiat se hned od počátku zabývala produkcí závodních automobilů. V roce 1900 představila typ „6 HP Corsa", jenž dosahoval maximální rychlosti 60 km/h. Corsa zvítězila v různých závodech, přičemž ji mnohokrát do cíle zavedl tovární jezdec Vincenzo Lancia. K ranným úspěchům patří vítězství v závodě do vrchu Cogno de Ventoux. Fiat zdvihového objemu 16, 2 litru je vybojoval roku 1905, a to rychlostí 160 km/h. V roce 1907 obsadili jezdci Nazzaro a Lancia s Fiaty 28/40 HP první a druhé místo v závodě Targa Florio.

V roce 1927 pak Fiat vyrobil svůj první a poslední jednomístný závodní vůz - 806 Corsa. Tento monopost ve stejném roce zvítězil ve Velké ceně Milána. Jeho konstrukce byla z technického hlediska velmi zajímavá. Objem jeho řadového dvanáctiválce dosahoval pouhých 1484 cm³. Motor se skládal ze dvou šestiválcových bloků a s kompresorem Rootes a třemi vačkovými hřídeli v hlavách válců dosahoval výkonu až 137, 5 kW (187 k) při 8500 ot./min.

Po druhé světové válce se s vozidly Fiat na závodních okruzích příliš nepočítalo, přestože výrobní program společnosti obvykle obsahoval jeden či dva sportovní modely. Jejich příkladem byl typ 1100 S, jenž vznikl jako přímý nástupce vozu 508 C Mille Miglia, vítěze ve své kategorii roku 1938. Karoserie velmi spartánského dvoumístného vozu byla zhotovena z hliníkových plechů. V roce 1952 z továrny vyjel Fiat 8V, byl spíše výsledkem experimentu než řádného plánu výroby sériových vozů. Šlo o první vůz Fiat s nezávislým zavěšením všech kol. Vidlicový osmiválec 1996 cm³ poskytoval 77,2 kW při 6000 ot/min. Kromě 114 sportovních automobilů 8V s vidlicovým osmiválcem byla vyrobena také dlouhá řada sportovních kupé a vozů s otevřenou karoserií. V roce 1959 se objevila otevřená karoserie typu Fiat 1200 a navrhl ji Pininfarina. Čtyřválec o objemu 1221 cm³ měl výkon 42,7 kW. O rok později se objevil i typ 1500 a 1600 s motorem o rozvodu DOHC, který poskytoval u nejsilnější verze až 73,6 kW a maximální rychlost vozu pak byla 175 km/h. Aby ne, když motor se dvěma vačkovými hřídeli zkonstruovali bratři Maseratiové.

Typ 2300 S Coupé vybočoval z řady vozů Fiat, neboť jeho karoserii 2+2 nenavrhl Pininfarina, ale Ghia. Šestiválec 2279 cm³ o výkonu 100 kW umožňoval rychlost až 190 km/h. Fiat 850 Coupé se zrodil ve vývojovém oddělení automobilky Fiat. Otevřený vůz Fiat 850 Spider navrhl Bertone. Tyto vozidla se vyráběla od roku 1965 do roku 1972. dalším kupé, které bylo navrženo ve společnosti Fiat byl typ 124 Coupé, 124 Spider pak navrhl Pininfarina. Vyjímku mezi vozy Fiat tvořili typy Dino a X 1/9, které byly od samého počátku koncipovány jako sportovní. Dino jezdilo s vidlicovým šestiválcem Ferrari (obsah 2 a 2,4 l, výkon 117,7 a 132,4 kW, maximální rychlost až 210 km/h), umístěným podélně vpředu, zatímco typ X 1/9 byl poháněn čtyřválcem, usazeným před zadní nápravou, a to pod karoserií stvořenou ve společnosti Carrozzeria Bertone. X 1/9 měl dvoumístnou karoserii a pohonné jednotky o obsahu 1290 nebo 1498 cm³ měli výkon 55,2 a 62,5 kW (170 a 180 km/h). Tento automobil vyráběl Bertone pod svým jménem od září 1981 do konce roku 1988.

Mezi sportovní vozy patří ještě Fiat 130 Coupé. Byl to typ s mimořádně dokonalou výbavou. Stal se nástupcem modelu 2300 S a byl stvořen pro dlouhé cesty. Oproti tomu Fiat 128 Sport splňoval představy o sportovním automobilu pro obyčejné lidi. Model navazoval na typ 850 Coupé. Kromě sportovní karoserie typu coupé 128 Sport, byla i varianta 128 Rally a 128 3 P, což byl jakýsi hatchback.

Nakonec je třeba se zmínit i o úzké spolupráci Carla Abartha se značkou Fiat, spolu stvořili výkonné verze civilních vozů a posléze i závodní, které získávali vavříny na prestižních soutěžích. Od nejsilnější „šestistovky" Fiata 1000 TC až po Fiat 131 Abarth. Překonávání rekordů se stalo pro Abartha koníčkem a tak se i dnes setkáváme s tímto jménem.