XIV. ročník setkání italských vozů v Poděbradech 27.4.2013
Již po čtrnácté. Příprava akce letos nepřinesla žádná překvapení, už to začíná být standard. A stejně jako loni, tak i letos jsme měli domluvenu spolupráci s městem Poděbrady. Jenže…
Po předchozí telefonické domluvě a konzultaci s úředníkem, majícím na starost kulturní chod města, jsme domluveni na společném zahájení lázeňské sezony. Bude to poslední víkend v dubnu, což nám vyhovuje. Koncem března se však na úřadu v Poděbradech dozvídám poněkud zásadní novinku, že akce „Zahájení lázeňské sezony“ je pro letošní rok naplánována na začátek května. Sice jde jen o týdenní posun, ale termín akce je již nějaký čas inzerován v časopisech, na našich webových stránkách a v neposlední straně rozeslán e-mailem dalším potenciálním účastníkům.
Po krátké a bouřlivé debatě se klub rozhoduje jít vlastní cestou, tedy držet se dubnového termínu. Že to obnáší dosti časově náročné obíhání všemožných úřadů je jaksi nasnadě. Když k tomu ještě přidáme nového úředníka na dopravním odboru a nově zrekonstruovanou kolonádu, je to, s prominutím, na mrtvici. Takže několik v podstatě zbytečných cest do Poděbrad, kdy vysvětluji „co a jak“ novým úředníkům. Všichni mají samozřejmě dost času, a tak poslední a nejdůležitější rozhodnutí získávám až v pátek 26. dubna, tedy den před akcí. V součtu všech úkonů je zjištění, že kolonáda je po rekonstrukci na jedné straně neprodyšně uzavřena betonovými sloupky a na straně druhé jedním zajížděcím ocelovým, už jen drobností. Jediný příjezd je ovládaný dálkově policií nebo správcem komunikace, nakonec se však i tady podaří domluvit přijatelnou variantu.
Jak se pomalu stává tradicí, dávám si sraz s Pedrem v Horních Počernicích. Na úřadě mám být nejpozději do 13 hodin, v Praze je sraz v poledne, což se zdálo jako dostatečná časová rezerva. Bohužel Pedra opět nechávám čekat. Je jasné, že stroj, se kterým letos jedu, není z nejrychlejších, ale asi největším problémem je ztrátové chlazení, kdy každých 20 kilometrů dolévám zhruba litr vody. Ano, řeč je o již notoricky známém požírači vody - Fiatu 1100 A z roku 1939. Oproti tomu Pedro jede moderním, svižným a spolehlivým strojem Fiat 125 z roku 1970. Situaci ohledně časového plánu jsem hrubě podcenil, a tak nezbývá, nežli Pedra vyslat napřed jako rychlého posla. V Poděbradech má dotyčného, v pátek spěchajícího úředníka, pár minut zdržet nebo vyzvednout potřebné povolení sám.
Že do Poděbrad dorážím sotva pět minut po Pedrovi, zjišťuji již na schodech kancelářské budovy, kde se s ním v běhu téměř srazím. Úředník se s ním odmítl bavit, neb Pedro není pověřenou osobou a za klub je nutné ještě podepsat další dokument. Stíhám to na poslední chvíli... No hurá. Asi budu muset vyrážet již ve čtvrtek nebo brát nějaký rychlejší stroj, předejdu tak zbytečným stresům a ušetřím si žaludeční vředy.
Máme sice už značný hlad, ale ještě je potřeba dořešit ubytování. V Poděbradech je to vždy kapitola sama o sobě, debaty v klubu jsou na toto téma nekonečné. Nakonec se domlouváme na osvědčené „zemědělce“, protože je to „komfort za přiměřenou cenu“. A tam také rychle míříme domluvit se nejen na podrobnostech ohledně parkování, společenské místnosti a večerního posezení, ale hlavně vyzvednout klíče od pokojů.
Letos máme připraveno poměrně dost novinek, jednou z nich je zakončení orientační jízdy v tzv. „rádiovkách“. Tedy na místě dnešního golfového hřiště, v zajímavé budově v rondokubistickém stylu z roku 1926, kde býval telegrafní a posléze první radiový vysílač v Čechách. A protože nemáme dořešené parkování, hned ze zemědělky tam spěcháme. Jedenáctistovka zůstává uzamčena ve dvoře ubytovny, pro rychlejší přesuny je Fiat 125 vhodnější. V „rádiovkách“ se domlouváme na vyhrazení prostoru pro dojezd účastníků Poděbradského setkání, cíl orientační soutěže to bude více než důstojný. Budova vysílače je unikátní a ve světě nemá styl rondokubismu obdoby. Uvnitř bude nejen vyhlášení výsledků, ale i večeře, která je letos pro účastníky hrazena.
Konečně máme chvilku času a můžeme se naobědvat, však už jsou dvě hodiny po poledni. Jenže času není nazbyt, je potřeba ještě projet trasu orientační soutěže. Naštěstí je letos hodně krátká a měří zhruba 30 kilometrů. Kromě délky trasy se vracíme také ke scénáři z let minulých, kdy jsou dvě varianty itineráře, který je projížděn protisměrně a tím nám výrazně šetří čas. Vůbec jsme vyslyšeli prosby účastníků a mimo zkrácení a zjednodušení trasy i ubylo kontrol a úkolů na nich. Však již také pořadatelé reptali, že vytíženost je nad jejich síly a chtějí si ten den prostě užít.
Trasa byla v naprostém pořádku, vracíme se tedy zpět do Poděbrad, kde již netrpělivě čekají první pořadatelé i účastníci. Další se pak pomalu trousí až do 22 hodiny, kdy přijíždí poslední. Nějaký čas se ještě zabýváme přípravou úkolů na trase a příjezdem na kolonádu. To už se ale blíží zlatý hřeb dnešního večera…
A tím je novinkové grilování. Míra Nosák obětavě přiváží gril i něco na něj, Radek pak zase výčepní zařízení a soudek piva. Počasí se vydařilo a večer se tedy odehrává příjemná zábava protažená až hluboko přes půlnoc, kdy se v rámci nočního klidu přesouváme do společenské místnosti uvnitř budovy. Jen vidina brzkého sobotního vstávání a nutného pořadatelského obsazení kolonády nás vhání do náruče Morfeova…
Dle sobotního rána to vypadá na další pěkný den, který nám trochu kazí jen předpověď počasí slibující na odpoledne a večer možnost krupobití. Ale zatím je slunečno a my začínáme s přípravou akce. Staví se přejímka, připravuje místo pro soutěž převleků, doplňují potřeby pro pořadatele. Nějakých změn doznal i časový plán, přejímka se po letech posunuje z deváté hodiny již na osmou, soutěž převleků pak na jedenáctou. Mezi dvanáctou a jednou následuje pauza na oběd a den vrcholí v jednu po poledni startem orientační soutěže.
Letos se podařila i diváky oceňovaná spolupráce s Maserati klubem, který k nám přivezl zhruba desítku zajímavých vozidel. Jako třeba historické Maserati 3500 GT nebo naopak moderní malosériovou designovou lahůdku Alfu Romeo 8C Competizione.
Ale i jinak bylo nač se dívat - Siata Spring, Lancia Beta, Delta, Gamma i novější Thema. Také Alfa Romeo je bohatě zastoupena modely Alfetta, Giulietta, GTJ i dalšími. Pochopitelně nejvíce je zde Fiatů – mimo klasiku 500, 600 a 850, přes kompletní řadu počínaje modelem 124 a konče modelem 128. K vidění je zde i vzácnější Fiat 1300. Předválečné vozy zastupují Fiat 1100 z roku 1939 a Fiat Topolino z roku 1936. Naopak modernějšími je Fiat Argenta, Ritmo nebo dříve tak běžné, dnes ze silnic mizející Uno. Licence pak zastupuje Zastava 1100.
Sotva se divák stihne rozhlédnout po vystavených vozech a už je vtažen do dalšího dění. Tentokrát jde o soutěž převleků. Trochu nás mrzí klesající tendence, 6 soutěžících posádek opravdu není mnoho, na druhou stranu pak ve dvou kategoriích vyhrává každý. V kategorie recese třeba „nešikovný klaun“ či „vzpěračská dvojka“ nebo v kategorii dobové - „pilot na dovolené“ a „zamilovaná dvojice v lázních“.
Obědovou pauzu následně využívá každý dle svého, pořadatelé bohužel hlavně k tomu, aby zaujali svá místa na kontrolních stanovištích. Kontroly jsou sice letos méně četné, nedá se však říci, že by postrádaly diváckou atraktivitu. Zpestření pro soutěžící představuje několik samokontrol či fotek zajímavých míst na trati.
Některé kontroly přiblížím blíže, třeba hned ta pro někoho první, pro jiného předposlední. Tento úkol patřil spíše jemným prstům našich drahých poloviček, šlo totiž o navlékání nitě do jehel, a to na čas. Následovala jedna testová otázka prověřující znalosti historie Fiat a čtení textu bez mezer, kde bylo nutné určit přesný počet slov v celém článku.
Na dalším kontrolním stanovišti bylo nutné určit počet zubů na setrvačníku, ovšem pouze po hmatu. V sáčku plném drobných mincí pak sečíst nominální hodnotu a následuje opět testík.
Dále něco namáhavějšího, výměna kola na čas, určení správného názvu italských automobilek z přesmyček a odhad tlaku v duši z pneumatiky.
K těm nejvíce diskutovaným úkolům patřilo bezesporu poznávání zadních lamp různých modelů značky Fiat. Podařilo se dát dohromady osvětlení celkem 12 méně obvyklých modelů jako je třeba Fiat 238 nebo Fiat 124 Special. K tomu opět doplňující testová otázka a hod řemenů na klikovou hřídel.
V cíli, tedy na parkovišti golfového hřiště, jsme připravili krátkou a jednoduchou jízdu zručnosti. Nejprve bylo potřeba přepočítat vylosovanou vzdálenost na centimetry. Kdo z nás však ví, kolik centimetrů má třeba pražský loket, palec nebo píď? Ovšem to, že se přepočet více méně zdařil, ještě neznamenalo, že je vyhráno. Vzdálenost je nutno pro zdárné splnění úkolu ujet v automobilu, což bylo daleko zrádnější, než přepočet samotný. Poté následovalo určení průjezdní výšky automobilu a ani zde to nebylo tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Divácky velmi vděčným úkolem pak bylo pantomimické předvedení vylosovaného autodílu. Se zájmem jsem sledoval zhruba desítku posádek, kupodivu polovina jich měla předvést a poznat velice jednoduché stěrače. A posledním úkolem, vyloženě oddychovým, bylo „Najdi krtka“. V dětské knize totiž soutěžící v časovém limitu hledali a počítali kreslené krtečky.
A zatímco soutěžící počítali krtečky, my jsme počítali výsledky. Protože účastníci přijížděli poměrně svižně za sebou, jízdních výkazů rychle přibývalo. Čekání na výsledky se ještě zkrátilo podávanou večeří a na tombolu se tak ani nedostalo. Přistoupili jsme rovnou k vyhlašování vítězů. K pohárům, diplomům a medailím jsme přidali sponzorské ceny. Každý obdržel některý z časopisů zaměřených na historické automobily - Auto motor sport classic, vítěz pak celoroční předplatné.
Akce byla zdárně ukončena, sbíráme ohlasy na průběh dne, a co bychom tak mohli ještě pro příště vylepšit. Pořadatelé večeří a pomalu se přesouvají zpět do zemědělky. Obloha se kaboní, na obzoru blýská. Z obavy o osud našich plechových staříků jich část zajíždí do úzkého průjezdu, zbytek je narychlo přikrýván dekami a plachtami. Naštěstí se obavy ukazují jako liché, déšť byl sice silný a vytrvalý, avšak bez zničujících krup.
Déšť však bohužel poněkud narychlo ukončuje plánovanou zábavu u grilu, přesouváme se tedy do společenské místnosti a buřty opékáme na pánvi. Únava z náročného dne se však na nás podepisuje, a tak je zábava rozpuštěna brzy po půlnoci.
V neděli ráno není po dešti ani památky, sušíme a balíme. Společná jízda do Prahy nepostrádá adrenalinové situace, to když se pokouším v předválečném Fiatu předjet auto s vlekem, ze zadních pozic to prý vypadalo velmi zajímavě. Cesta nás ještě zavede na společný oběd do oblíbeného motorestu v Kersku, kde se definitivně loučíme a spěcháme k domovům a garážím. Těsně u garáže u Fiata přestává vypínat spojka, čeká mě údržba. Pěkná tečka za právě proběhlou akcí…
