X. ročník setkání italských vozů v Poděbradech 18.4.2009
Zatím poslední a jubilejní ročník Poděbradského setkání je za námi. Hned v úvodu musím přiznat, že jsme do něho vkládali velké naděje a doufali, že překoná všechny dosud pořádané ročníky....
Ani mě osobně nenechalo 10. výročí poděbradského setkání chladným a tak jsem celou zimu, za vydatné pomoci Tříprsťáka, zprovozňoval Fiata 1100 z roku 1939. Však také zahálel už rok v garáži. S neúspěchem při oživování se nepočítalo a k vozu jsem sháněl i dobový převlek.
Po ukrutně dlouhé zimě jsme už ani nevěřili, že vůbec přijde jaro. Ovšem k našemu velkému překvapení se tak stalo. Přišlo začátkem dubna a to hned se vší parádou. Jeden den jsme mrzli, oškrabovali z aut jinovatku a hned na druhý den svítilo sluníčko a vůbec to bylo na kraťasy. V podstatě po zimě přišlo léto. Nálada se nám zvedla a my zadoufali ve zdárný průběh výroční akce. Celé tři neděle vydržela letní parna, prostě paráda, co víc si přát? Snad jen aby to vyšlo i přes sobotu, ale jak už to bývá, když si něco moc přejeme......?
Je pátek jedenáct hodin dopoledne a přívalový déšť kropí silnici. Nebojácně vyrážím na dobrodružnou jízdu s vozem Fiat 1100, jde o první dálkovou jízdu tohoto stroje po 20 letech a jsem zvědav, jak to celé dopadne. Vím, že poněkud problematické je chlazení a značné jsou i úniky dalších provozních kapalin, zejména benzínu a brzdové kapaliny. Vlastně z toho teklo úplně všechno....
Doprovodným vozem se stává 1/2litrova 850, u které Ivoš zabíhá motor po GO. A tak se pomalu, přískoky vpřed, přibližujeme k Poděbradům, četné zastávky jsou nutné k neustálému doplňování vody do chladiče. Když to shrnu, vycintal jsem na silnici 12 litrů vody a 4 litry benzínu. Obzvláště nepříjemné jsou ty úniky benzínu, zvedly totiž spotřebu na poněkud „nenažraných“ 13 litrů. Jinak cesta probíhala bez komplikací a vozy všude budily obdiv a údiv lichotící našemu egu.
V Poděbradech přebírám klíče od našeho ubytování, které bude letos v internátu zemědělské školy. Zdržují nás jakési cvičenky jógy či čeho, neb zrovna teď se musí ubytovat i ony. Všem mužským fantaziím však zamezím hned v úvodu, jejich věk se totiž pohyboval od 50 ti let výše....
Třídím a připravuji potřeby pro kontroly, na kolonádu a tak vůbec. Předseda se zastavuje jen na skok a rychle pokračuje dále na chalupu do Podmok, dnes už ho neuvidíme..... Chvilku volného času, než začnou přijíždět další pořadatelé a účastníci, využíváme k opláchnutí vozu po cestě. A svítí nám k tomu sluníčko, tak to jistě začne brzy znovu pršet....a taky jo.
Přijíždějí další z pořadatelů - Pepa a Petr Holečkové. Oba, jsa důkladně zaúkolováni, odjíždějí pro další potřeby a ještě stíhají rozmístit šipky pro příjezd na kolonádu.
Okolo sedmé přijíždějí i Moraváci, konkrétně dvě 850 kupé - Ondrej s Vlasovcem a Tom s Markem. Školní dvorek pak postupně zaplní ještě Míra s pětikulí a Enzo s vozem Fiat 1100 (1958).
Plno, nával, čekání na místo i na večeři – ve zkratce mé dojmy z restauračního zařízení. A Poděbrady jsou poctěny vozem Fiat X 1/9, se kterým přijel z Nejdku u Karlových Varů Pavel Linda. A se standardním několikahodinovým zpožděním přijíždí i poslední dnešní posádka – Luigi s Romanou a Fiatem 1100 (1955). Pak už se nekonalo vcelku nic moc zajímavého, jen přesun zpátky do zemědělky a pokec ve společenské místnosti....
A je tu sobotní ráno, počasí sice bídné, no alespoň neprší. Horečné přípravy vrcholí a já se snažím přizpůsobit „imidž“ svému převleku.
Osm pryč, kolonáda volá, tedy kolonáda......vlastně je to Renata z přejímky. Takže honem na místo kde stavíme stan, připravujeme tiskopisy a tak dále a tak dále. To už se na kolonádu tlačí dobrá desítka vozů.
Pak již vše šlape dle obvyklého scénáře, desítky a desítky vozidel, Lancia, Fiat, Alfa Romeo.... Do jedenácté přijela více než stovka účastníků. A jednalo o opět o vozy zajímavé - Fiat Dino 2400 Coupe (1972), Lancia Fulvia Berlina (1969), Siata Spring, Fiat 514 (1930) nebo Fiat 600 Multipla (1966).
Krátce po čtvrt na dvanáct proběhla rozprava, po které následovala soutěž dobových a recesních převleků. Sešel se nám zhruba stejný počet posádek jako loni. Ovšem letos to bylo hlavně do kvality, jak převleků tak doprovodných scének. Hodnocení poroty i diváků bylo vysoké a příští rok prý máme co překonávat.
K vidění bylo leccos, v recesi například bezkonkurenční Helena Fibingerová v podání Tomáše Strýčka (Fiat 850 SC). Skvělý byl i Italský svalovec Míra Nosák (Fiat 600 D) či zimomřivý Ital Aleš Titzl (Fiat 850 Special).
V dobových převlecích exceloval agent STB alias Enzo (Fiat 1100-1958) nebo scénka „Čekání na odvoz“ Luigiho a Romany (Fiat 1100-1955). Já spolu s Renatou se zhostil scénky Maffia (Fiat 1100-1939). My i diváci se dobře bavili, krátký šot natočila Česká televize, zkrátka to letos bylo velkolepé divadlo.
Po převlecích startovala orientační jízda, jejíž délka se tak trochu zvrhla, až na 60 kilometrů. Klasickým vodítkem při jejím zdolávání byl šipkový itinerář obohacený o nezbytné samokontroly a nějaké ty fotečky objektů na trase. K tomu pak nesměly chybět ani kontrolní stanoviště, letos jich bylo osm.
A úkoly? Některé již notoricky známé, jako například jízda zručnosti – průjezdní výška vozu, slepecká jízda či zastavení v brance. Oproti tomu novinkou byla střelba z praku, očichávání a určování druhů koření nebo ohmatávání modelů autíček. Mě osobně ale nejvíce zaujalo pantomimické předvedení autodílu, což bylo u některých pohybově nadaných jedinců obzvlášť zajímavé. Suma sumárum na posádky čekalo 18 úkolů.
Poslední z posledních dosáhl cíle v šest hodin odpoledne. Čas potřebný k propočítání výsledků a vypsání diplomů byl vyplněn stále populárnější tombolou. A tak místo aby všichni netrpělivě očekávali vyhlášení výsledků, raději se dobře bavili při rozdělování někdy i kuriózních cen v tombole.
Nicméně oceňování jednotlivých posádek bylo zlatým hřebem dne a přineslo nejen spousty cen pořadatelských, ale i ceny pro účastníky převleků a orientační soutěže.
Akce je za námi, můžeme si konečně vydechnout a rozjet zábavu v restauraci. Více než 40 fiaťáků restauraci slušně zaplnilo a zábava vydržela do půl jedenácté. Pak už byla znát únava, a tak bylo rozhodnuto o přesunu do místa ubytování, kde jsme se více než dvě hodiny bavili prohlížením fotek a videí z dnešního dne.
Nedělní vstávání bylo pozvolné a neochotné, také jak jinak po probdělé noci, že? Samotného mě překvapilo, že se nám podařilo do deseti hodin vyklidit a předat všechny pokoje.... Pak jsme ještě tlachali venku na zahradě zemědělky, přičemž bylo provedeno několik pokusů o otestování aut.
Poledne a čas na odjezd domů. Tentokrát je mým doprovodným vozem Pavlova X 1/9 a část cesty se mnou absolvuje i Pedro. Pohodovým tempem jedenáctky se zvolna přibližujeme ku Praze. Obědovou pauzu si dopřáváme v Kersku v motorestu. Je překrásně, sluníčko svítí, užíváme si pěkné odpoledne a na zahrádce restaurace sledujeme, jaký zájem vzbuzují naše vozy. Co si nalhávat, dělá nám to dobře.....
Další cestu směrem garáž již absolvuji jen já a Pavel, přičemž zjišťujeme, že pomalé tempo příliš vozu X 1/9 neprospívá. Při těch několika zastávkách, kdy dolívám vodu, se jeho vůz neustále přehřívá, odpařuje se benzín a chvílemi auto sotva jede. Nicméně cestu úspěšně zvládneme, což hodnotím po dvacetiletém stání svého vozu obzvlášť kladně.
Na těch zhruba 250 kilometrů nějakých 28 litrů vody a 26 litrů benzinu. Takže zbývá vychytat pár much jako je již zmiňované chlazení, spotřeba paliva, utěsnění motoru a převodovky, oprava náhonu tachometru, výměna ložisek v kolech...
Kronikář Fiat Car Classic
Ondřej Kroutil
