XV. ročník setkání italských vozů v Poděbradech 26.4.2014

Poděbradské setkání italských vozů letos slaví výročí. Pro 15. ročník jsme přemýšleli o nějakých novinkách či alespoň o něčem výjimečném. Jenže nakonec vše proběhlo stejně jako loni, kdy jsme na koncepci celé akce zaznamenali jen pozitivní ohlasy, a tak vlastně ani nebyl důvod akci nějak vylepšovat. Něčím navíc byly pak pouze památeční samolepky odkazující právě na letošní výročí.

Po nezbytném překonání byrokracie, tedy získání potřebných povolení od úřadů, můžeme zahájit přípravy na další ročník setkání italských vozů v Poděbradech… Vytyčeny a projety jsou trasy, rozděleny soutěžní úkoly, zajištěno zázemí pro přejímku i ukončení akce, domluveno ubytování i něco navíc…

Den před akcí, tedy pátek, pro mě osobně byl poněkud hektický. Přestože volný den sliboval dostatek času na vše, již záhy se mi ho nedostávalo. Pojal jsem totiž za vlastní nápad, že na poděbradskou akci pojedu nevyzkoušeným, předchozích 10 let neprovozovaným vozem Fiat 238 E z roku 1980 s originální obytnou vestavbou firmy Weinsberg. Do Fiata jsem pak navíc naložil celou rodinu čítající dvě malé děti Otakara a Nelu a manželku Renatu a doufal, že dojedu nejen do Poděbrad, ale i zpět.

Všem co mají děti, asi nemusím vysvětlovat, proč původně plánovaný odjezd v dopoledních hodinách vykrystalizoval do třetí odpolední. Odpolední páteční pražský provoz stál jako obvykle za to. Tudíž původně plánovaný příjezd do Poděbrad v koloně čítající 3 vozy se stal stíhací jízdou. Vše naštěstí fungovalo tak, jak mělo a Poděbrady nás přivítaly ve čtyři odpoledne.

Následovaly obvyklé přípravy jako umístění šipek pro příjezd na přejímku či poslední kontrolní průjezd trasy orientační soutěže. A bohužel se ukázalo, že bude nutné i vyřešení drobných problémů. Jedním z těch větších byla uzavírka části trati z důvodu výstavby kanalizace, kdy si následná oprava téměř sedmdesáti itinerářů vyžádala nemálo času.

Až do desáté večerní pak přijížděli účastníci i pořadatelé. Mimo jiné i posádka Fiata Ritmo ze Slovenska. Loni velmi povedené grilování se podařilo zopakovat i letos, počasí tomu naštěstí více než přálo. Poslední věrní tak zalehli až hluboko po půlnoci.

Sobota slibovala již od sedmi ráno krásný den a tak jsme, jak jinak nežli vyspalí a svěží, začali připravovat přejímku na kolonádě. Brzy jsme také přivítali první účastníky a pak už se proud vozidel nezastavil až do jedenácté hodiny dopoledne, kdy byl odbaven poslední soutěžící s vozem Ferrari 308 . Fronta se chvílemi táhla i desítky metrů, účast byla opravdu rekordní. Dle našich záznamů jsme na kolonádě přivítali na 150 vozidel, od nejstaršího Fiata Topolino z roku 1936 až po současnou Alfu Romeo 159.

Klasika z let 60. až 80. tvořila něco více než polovinu, druhou část pak youngtimery od roku 1980. Italská produkce byla již tradičně nejhojněji zastoupena značkou Fiat, ale zahanbit se nenechala ani Alfa Romeo či Lancia. Díky letošní spolupráci s Alfa Romeo klubem byla k vidění pestrá řada vozů z let 80. a 90. Italské vozy doplnilo i již zmíněné Ferrari 308 či Autobianchi A 112 a Piaggio APE 50. Licence pak podpořila značka Zastava či Polský fiat. Zkrátka bylo opět na co koukat.

V jedenáct hodin byla po přivítání a krátké rozpravě zahájena tradiční soutěž převleků jako doplňku automobilu. Diváky pobavilo celkem 6 posádek rozdělených do dvou kategorií – „recese“ a „dobové“. V dobových převlecích zaujaly angažované rodiny, třeba „Na výletě“ s vozem Fiat Topolino nebo Fiat 238 s „Hodinou tělesné výchovy“. Převleky recesní pak zastupoval Fiat 126p a „Odjezd na dovolenou“ a Piaggio Ape 50 jako „Italská gondola“ přepadená „Piráty sinic“ přiřítivší se s Fiatem 124 Sport Coupe.

Následovala hodinová pauza na oběd, kdy se pořadatelé přesunuli na svá kontrolní stanoviště a v jednu pak byla z poděbradské kolonády odstartována orientační soutěž.

Trasa po nucené úpravě měřila okolo 30 kilometrů a projížděla se dle šipkového itineráře. Pro ulehčení pořadatelům a rovnoměrné zatížení kontrolních stanovišť jsme i letos připravili dvě varianty itineráře, které se navzájem projížděly protisměrně. Samokontroly ani fotografie objektů nedělaly nijak zvláštní problémy, ovšem jinak to bylo se soutěžními úkoly.

Na první kontrole bylo nutno zatlouci hřebík do trámku, což bylo výrazně ztíženo speciálně vyrobeným zahnutým kladivem. Dále bylo potřeba odkrokovat určenou vzdálenost, délka kroku se přitom fixovala řetězem. V podstatě nesplnitelným úkolem bylo v časovém limitu dvou minut přiřadit 15 přístrojových desek k 15 motorovým prostorům vozů Fiat. Ti nejlepší zvládali něco přes polovinu.

Kontrola číslo 2 byla poměrně jednoduchá, šlo o klasické šroubování svíček do hlavy válců na čas. Následovala testová otázka a odpověď na ni.

Na trojce bylo nutné shodit na tři hody co nejvíce kuželek, vyluštit 6 názvů italských automobilek psaných Morseovou abecedou a jen po čichu poznat druh a název různých kapalin.

Čtvrtá kontrola se vracela na místo kontroly druhé, tedy opět šroubování svíček do hlavy válců na čas, ovšem tentokrát se nehodnotila rychlost, nýbrž pravidelnost, tedy rozdíl dosažených časů. Následovala opět testová otázka.

Pátá a poslední kontrola byla zdvojená, kvůli zkrácení trasy nám totiž vypadlo i kontrolní stanoviště, a tak bylo přesunuto do prostoru cíle, do poděbradských rádiovek s rondokubistickou stavbou vysílače. A co že se tam tedy dělo? Nejdříve bylo potřeba poslepu projet na přesnost určenou vzdálenost, což by některým řidičům dělalo problém, i kdyby viděli, kam jedou. Následoval hod, vlastně kutálení pneumatiky na přesnost. Dále pak určování předmětů – autodílů po hmatu. Těžkým oříškem bylo přiřadit 11 volantů ke správným typům automobilů Fiat, a to i přes nápovědu v podobě možností. A pak jsme si „posvítili“ na povinnou výbavu. Kdo něco neměl, hned vyfasoval trestné body. Problém měl hlavně ten, kdo s sebou nevezl rezervu, protože poslední úkol spočíval v odhadu tlaku právě ve své rezervě…

Během čekání na výsledky a vyhlášení vítězů si všichni dali večeři a při posezení čas rychle utíkal. Přesto byli někteří velmi netrpěliví a popoháněli nás k vyhlašování. To nakonec proběhlo krátce po osmnácté hodině a oceněni byli všichni účastníci soutěže převleků a dvě kategorie orientační soutěže – klasik a youngtimer.

Rozdali jsme diplomy, poháry i medaile, předali pamětní listiny a ukončili oficiální část dnešního programu. Následoval přesun do zemědělské školy, kde opět probíhalo grilování a neformální posezení. Probírali jsme dnešní den, co změnit a co naopak nechat, jak je. Po předchozí noci se však únava přihlásila dříve, a tak do půlnoci vytrvalo opravdu jen pár nejvěrnějších.

Nedělní dopoledne proběhlo v duchu odjezdu a balení. Vše bylo nutné uvést do původního stavu, srovnat účty a naplánovat přesun do motorestu Oáza v Kersku, kde bylo pro zájemce připravené testování historických automobilů na původnost. Ještě společný oběd a pak se i poslední účastníci poděbradského setkání loučí.