|
31. říjen 2009 – „Expedice Konopiště“
Poslední akce roku 2009, již jsme absolvovali s Fiaty. Směr, místo a tím i název byl dán již dlouho dopředu, nicméně počasí nás nějak zaskočilo. Po našem návratu ze Slovenska, kdy slunce svítilo každý den, počasí vzalo rychlý spád, během 10 dnů teplota poklesla téměř o 20 stupňů a začalo sněžit, tudíž žádný podzim, léto přešlo rovnou do zimy. Komu by se pak chtělo vytahovat svůj nablýskaný vůz do takového nečasu. Nicméně hadači počasí slibovali ještě nějaké zlepšení, a tak nezbylo než čekat. A dočkali jsme se.....
Na poslední říjnový víkend slibovala předpověď jasno a slunečno s teplotou okolo 8 stupňů, což není sice mnoho, ale postačuje to. Tedy sraz v 9:00 v Jesenici u Prahy.
Z garáže to mám do Jesenice coby kamenem dohodil, nějakých 10 kilometrů, takže si říkám, že výjezd v půl deváté musí stačit a stačil by, kdyby......
Nejprve ráno oškrábat z civilního přibližovadla vrstvu jinovatky, abych do garáže vůbec mohl dojet. Po sluníčku samozřejmě ani památky, navíc taková nepříjemná mlha, pošmourno. Zkrátka nevlídné podzimní počasí. Zima jak....v zimě.
V garáži nic nejde jak jsem si představoval, vyhlédnutý „expediční“ vůz – vínový Fiat 850 nechtěl nastartovat, k tomu zcela prázdná přední pneumatika. Ach jo. Vzápětí dorazil Divoš & Kačka, včera stihl zakoupit zbrusu nový „zimní stroj“ Škoda 100, s nímž se hned přijel pochlubit. Z pohledu Divoše výhodný kup, stroj je vyvařený, docela jede, nějaké díly budou k dispozici. Z pohledu Kačky to vypadá trochu jinak, ráno to nechtělo nastartovat, po silnici se sotva plazí, v autě je zima.... Zajímavé. Nicméně Divošův další čerstvě zakoupený vůz - Fiat 850 Special problémy se startem neměl, snad jen na volnoběh trochu kuckal, asi tryska. Zato fiatář Ondra, jenž vyjížděl spolu s námi si trochu s Fiatem 850 zašpásoval, to, že vůz od srpna nevyjel bylo znát už při startu. Ne a ne chytit, nakonec se však zadařilo a nutno podotknout, že to trvalo výrazně kratší dobu než „škádlení“ mého stroje. Hold zima našim vozům nesvědčí.
Vrstva prachu na Ondrově voze nebyla nijak vábná, takže ještě trochu vůz opláchnout, což není nijak snadné, když vám ruce přimrzají ke kapotě.... Suma sumárum, výjezd v 8:45. V Radotíně ještě dotankujeme a dofoukneme kola u pumpy. Jak jsme řekli, tak i učinili, jen nás poněkud překvapila fronta u kompresoru, byla větší než u tankovacího stojanu. Poté co Divoš i Ondra natankoval a já stále postával ve frontě, už bylo jasné, že sraz v devět trochu nestíháme. Dofouknout a zkontrolovat 4 kola bylo za pomoci Divoše otázkou sotva dvou minut. Další fronta, jež se mezitím za mnou utvořila, znemožnila okamžitou kontrolu Ondrova stroje. Nicméně řidiči vyděšeni naší sehranou dvojicí a rychlostí obsluhy kompresoru, jen hlesli něco o dofouknutí jedné pneumatiky a vzápětí již mizeli za křižovatkou. Dále by se od nás mohla učit i pověstná „scuderia Ferrari“, jeden šrouboval čepičky ventilků, další běhal okolo auta s hadicí a poslední obsluhoval kompresor s manometrem. Souhra vybroušená k dokonalosti a sotva pár vteřin na jedno kolo..... Pumpař jen nevěřícně kroutil hlavou nad strženým kompresorem.....
Nesmělý telefonický dotaz Pedra, jestli už konečně jedeme, mě vybudil k závratné rychlosti 90 km/h, což ve finále znamenalo příjezd do Jesenice v 9:30. Přivítání s netrpělivě podupávajícími a prokřehlými účastníky expedice bylo bouřlivé. A kdo se ještě nechal zlákat k poslední letošní jízdě se slibovaným sluníčkem? Karel s Dášou, překvapivě ve svém nej voze – Fiat 850 SC, Enzo a Mirka v 850 BN, Míra Šonský & spol. v pětikile. Kukačka & Pavel, též Fiat 500 a Míra Nosák – Fiat 600. Pedro nějak počasí nedůvěřoval či co, a tak s Jůlií dorazil civilem, jehož značka sice také začíná na F a je na 4 písmena, ale nějak jsme jí nepřišli na chuť. Tudíž je beru do vozu já, jako spolujezdce a navigátory.
Po telefonickém dotazu, co je s posledními členy výpravy, Luigim a Romanou (právě vyjíždějí z Berouna), jedeme směr Benešov a Konopiště.
Cesta svižně ubývá, vozy polykají kilometry jeden za druhým, kolona 8 vozů budí obdiv. Snad jen kdyby bylo trochu tepleji. Držíme se pěkně pohromadě až do rozpadu kolony kousek před Benešovem. Doprava silně zhoustla, posunujeme se krokem ve frontě dlouhé dobrých 500 metrů. Opět se potkáváme až u odbočky na Konopiště. Podivné zacinkání zastavilo kolonu jako jeden muž a jeden každý spěchal zkontrolovat zda to „něco“ upadlo jemu. Vítězem se stává Kukačka, z její pětistovky odpadla koncovka výfuku a Míra ji ještě stihl přejet. Neuvěřitelné, jak pěkně koncovka hřála, po dobu chladnutí ve voze úspěšně nahrazovala topení.
Konopiště nás přivítalo stylově, před námi akorát na parkoviště přijelo Ferrari. Jak jsme během krátké chvíle vypozorovali, nepřilákal ho známý zámek nýbrž rozlehlá plocha téměř prázdného parkoviště. Řev vytočeného motoru a kvílení pneumatik rázem strhlo pozornost celého okolí. To byla jasná výzva! A tak jeden Fiat za druhým předvedl obdobu obdivuhodného výkonu Ferrari. Pravda, zvukové efekty nebyly srovnatelné, nicméně pozornost okolí přitáhly zrovna tak úspěšně. Jednotlivé výkony odměněné potleskem fanoušků dodaly tu pravou atmosféru a parkoviště jsme opouštěli v rozjařené náladě.
Zámek Konopiště asi netřeba představovat, světoznámá stavba je proslulá svou sbírkou zbraní a loveckých trofejí, spojována je pak zejména s následníkem trůnu zavražděným v Sarajevu - Ferdinandem d´Este a jeho manželkou Žofií.
Přes vyloženě zimní počasí (po sluníčku stále ani památky, teplota blízká nule), je návštěvnost vysoká, a tak se vtěsnáme do II. okruhu až ve dvanáct hodin, což obnáší hodinové čekání. III. okruh soukromých pokojů d´Este, na který jsem se tak těšil, mi zůstal i letos odepřen. Čekání si jedna část účastníků zpestřuje v kavárně, druhá pak v zámeckém parku při zábavném představení. Rovněž dorazí poslední členi expedice Luigi s Romanou – Fiat 850.
Prohlídka zámku je zajímavá, zhruba hodinová a nejpůsobivější místností je asi zbrojnice.
Ani po absolvování prohlídky se změna v počasí nekoná, kde je to slibované sluníčko? Předpověď počasí budiž prokleta.
Dalším bodem expedice je prohlídka konopišťského muzea motocyklů, opět velmi vydařená. Krátce sice tápeme po okolí, nakonec však hledaný objekt nacházíme v místním penzionu. Všechny pak zaujala zejména Škoda 100 L v 1A stavu před vchodem do muzea. Příjemná a hezká slečna recepční, náležitě zděšena návalem do muzea, nám nabídla množstevní slevu. Můžu vřele doporučit, jinak totiž zaplatíte rovnou 100,- za osobu mužského pohlaví a 50,- za osobu ženského. 500,- za všech 17 osob bylo jistě příjemnějších. Muzeum samotné nabídlo průřez historií značky Jawa včetně několika prototypů a kuriozit. Vůz Jawa Minor a motocykl Hercules s wankelovým motorem nevyjímaje.
Nemůže chybět proslulé skupinové focení, zima a hlad nás popohnal k nebývalému tempu a vše bylo odbyto během neuvěřitelné půl hodiny. Luigi s Romanou pak na zahnání největšího hladu nabídli domácí Fiat/expediční perník.
Dále se zájem nás všech soustředil jediným směrem – oběd. Konopiště sic nějaké „občerstvovny“ nabízelo, nicméně za hranicemi finančních možností většiny z nás. Tedy přesun do Benešova. A obsazení malé, vcelku útulné, tabákovými výpary prosycené restauračky, kde nám za přijatelné ceny vcelku chutně uvařili.
Čtyři hodiny odpoledne a loučí se polovina účastníků, zbývající část včetně mě, ještě absolvuje poněkud klikaté hledání zříceniny kláštera minoritů – Nanebevzetí panny Marie. Překvapující část zdi, jež zůstala zachována, jen dokumentuje mohutnost bývalého kláštera. Nicméně na prohlídku samotnou postačovalo jen několik málo minut.
Cesta zpátky k autům, loučení a ztemnělý přejezd k domovům a garážím. Zpestření zpáteční jízda poskytla v minutí odbočky a tak trochu adrenalinovém otáčení na frekventovaném hlavním tahu mezi Benešovem a Prahou. Nějak se nám ovšem ještě nechtělo akci ukončit a neformálně tak pokračovala po uklizení většiny vozů do garáže. Dokonalý azyl poskytl Divoš s Kačkou. Poslední účastníci „expedice“ - Enzo, Mirka, Pedro, Julie a má maličkost tak výlet definitivně zakončili před desátou hodinou večerní.
PS: Jak jinak nežli vydařená akce. Největší dojem zřejmě zanechalo nijak nepřipravované, o to působivější řádění na konopišťském parkovišti. Hlubokým zklamáním je naopak absence slibovaného sluníčka a jasné oblohy, na to si však při našich podzimních „expedicích“ již zvykáme a vlastně by to bez nějaké té mlhy ani nebylo ono.
A jak jsme na závěr dne zjistili, neuvěřitelná je i skutečnost, již bych zde asi neměl prezentovat, nicméně připadá mi to jako zajímavá shoda. Řidiči těch tří vozů Fiat 850, jež vyjížděli ráno pospolu, by totiž při policejní kontrole jen těžko vysvětlovali dvě propadlé technické kontroly a jedny chybějící doklady k vozu....
|
