I tomuto ročníku Poděbradského srazu předcházela dlouhá a pečlivá příprava. Soutěžní trasa byla vytyčena ještě koncem roku 2002, zajistili jsme kemp a hotový byl i itinerář. V březnu 2003 jsme trasu celou projeli abychom opravili případné chyby v itineráři a zjistili stav silnic po zimě. Zároveň jsme se ujistili, že bude dost místa v restauraci i chatkách. Letos poprvé totiž byla akce připravena jako jednodenní s programem v sobotu, ale s možností příjezdu již v pátek a s přespáním až do neděle.

Čas pokročil a nastal dlouho očekávaný 25. duben. Jako pořadatelé jsme samozřejmě museli být na místě první, vše připravit a přivítat účastníky srazu, kteří se chystali do Poděbrad již v pátek.

Z Prahy tedy vyjeli dva pořadatelští Fiati a to již v půl druhé po obědě. Do Poděbrad jsme přijeli kolem třetí hodiny a ihned vyzvedli klíče od chatek. Do „pořadatelské" chatky jsme nanosili věci na kontrolní stanoviště, tiskopisy a spoustu dalších věcí potřebných k pořádání takovéto akce. V chatce nebylo k hnutí a já skoro přemýšlel kde budu spát. Potom jsme začali s přípravou místa přejímky, rozvěšovali vlajky, rozmisťovali kužely a směrové šipky pro příjezd do kempu, transparenty. Přípravu kempu jsme dokončili teprve v půl šesté a právě přijížděli posádky ze Slovenska. Setkání italských vozů se tak stalo mezinárodní soutěží. Přijel předseda Slovenského Fiat klubu s Fiatem 500 Abarth, dále pak Fiat 500 Nuova a Alfa Romeo Spider. Do devíti hodin večer pak dorazilo i několik vozů z Moravy. Večer jsme trávili v restauraci, a to debatou o Fiatech. V deset večer dorazili další z pořadatelů a chvíli po nich přijel i pravidelný účastník našich srazů René Ehlen, jeho vozidlo Fiat 600 D olepený samolepkami byl těžko přehlédnutelný. René si hned začal stavět stan a stal se tak i se svými dětmi nejotužilejší posádkou srazu. V restauraci jsme vydrželi až do půlnoci, kdy jsme příjemně unaveni zalehli v chatkách a stanu.

V sobotu jsme byli na nohou již od sedmi ráno a dolaďovali poslední drobnosti. Chvíli před devátou začali dojíždět soutěžící. V deset hodin bylo již v kempu více než třicet vozů, mezi nimi i takové lahůdky jako Ferrari Testarosa nebo nejstarší vozidlo srazu, kterým přijel pan Egidy. Byl to Fiat 514 z roku 1929.

Z částí pořadatelů jsem pak vyrazil na trať, ještě naposledy ji celou projet a ukázat všem místa jejich kontrolních stanovišť. Když jsme se asi v jedenáct vrátili, bylo v kempu již 56 automobilů. Kromě Fiatů to byly tři Alfy Romeo, jedna Lancia a již zmiňované Ferrari. Tím jsme naplnili název srazu „Setkání italských automobilů". Ze značky Fiat byla zastoupena především „klasika" 500, 600, 850, 127, 128 a to v různých verzích (coupé, special). Dále to pak byly vozy X 1/9 a 125. Zajímavostí srazu se stal Fiat 500 Vignale, což byl cabriolet na základu Fiata 500.

V 11:45 byla zahájena rozprava a vzápětí i orientační soutěž. Trochu nám vázl start, to když nikdo nechtěl jet jako první. Pak se vše rozběhlo a auta odjížděla na trasu jedno po druhém. Na soutěžící čekala 35 kilometrů dlouhá trasa se sedmi samokontrolami a osmi kontrolními stanovišti, novinkou byl „Časový úsek". První kontrola byla hned v kempu a účastníky čekala jízda zručnosti. Ta se skládala z jízdy poslepu, což bylo zastavení auta předním kolem na čáře, kterému předcházela jízda s neprůhledným pytlem na hlavě. Pokračováním jízdy zručnosti bylo převezení pístu a jeho vložení do válce bloku motoru, potom soutěžící ještě čekalo zastavení olejovou vanou motoru nad čtvercem. Pak již mohli všichni opustit kemp a vydat se na trať, kterou měli projet podle šipkového itineráře. Další novinkou bylo použití fotografií objektů míjených cestou, soutěžící tak měli možnost vylepšit si bodové hodnocení pomocnými body. To když správně určili název obce, ve které se objekt nacházel.

Poslední účastník startoval asi v půl druhé a tak jsme se mohli vydat na trasu, zjistit případné nedostatky a pomoci při jejich řešení. Zároveň jsme měli fotoaparát a kameru a pořizovali tak záběry do klubové kroniky. Na kontrole číslo dvě, která byla v obci Rašovice, soutěžící chytali rybičky v časovém limitu jedné minuty. Dále pak určovali účel a možnost použití historického nářadí. Na třetí kontrole úkol vypadal jednoduše, ale při počítání výsledků jsme zjistili, že byl dost záludný. Soutěžící měli pohledem určit nejlehčí součástku z vozu Fiat 600 D a určit nominální hodnotu měšce peněz, obsahující 10, 20 a 50 haléřové mince. Nutno dodat, že počasí nám opravdu přálo a to již od pátku, bylo bezvětří a teplota se blížila, pro akci ideálním, dvaceti stupňům. Úkolem na čtvrté kontrole bylo „prokutálet" pneumatiku brankou a následně určit její obvod.. Pak je čekal „časový úsek", kde měli předem známou trať projet za zvolený čas, který jim pořadatel zapsal do jízdního výkazu. V cíli jim pak skutečný, naměřený, čas opět zapsal do jízdního výkazu pořadatel. Rozdíl obou časů tvořil trestné body. Na páté kontrole se v časovém limitu 30 vteřin se jedl poslepu sýr a určovala se hmotnost závaží. Soudě podle pobavených soutěžících to byl asi nejzábavnější úkol. Šestá kontrola byla v Podmokách a zde se prováděla demontáž a následná montáž benzínového čerpadla na čas, zároveň se odhadoval účel dalšího historického nářadí. Sedmá kontrola obsahovala určení objemu benzínové nádrže v půllitrech a očichávání kapalin. Totiž určení jejich názvu po čichu, zlatým hřebem se stalo poznávání značně uleželého olomouckého syrečku. Osmá kontrola byla opět v kempu a soutěžící na čas jezdili slalom na koloběžce. Poslední účastník dojel chvíli po čtvrté hodině odpolední. Byl to „smolař soutěže", který Fiata 600 tlačil poslední kilometr až do kempu, kvůli prasklému klínovému řemenu. Asi poslední novinkou na letošním Poděbradském setkání bylo použití výpočetní techniky k počítání výsledků. To nám ušetřilo dost práce, bohužel když jsme chtěli vytisknout výsledkovou listinu, selhala tiskárna. Výsledkovou listinu jsme proto umístili alespoň na internetové stránky, aby mohl každý zjistit jak dopadl.

Po páté hodině jsme přistoupili k vyhlášení výsledků. V „Soutěži elegance" obsadili dvě příčky slovenské posádky - Fiat 500 Abarth a Alfa Romeo Spider. Další příčku obsadil Fiat 500 Vignale. V „Orientační soutěži" všechna tři první místa obsadila rodina Titzlů, která je pravidelnými účastníky našich soutěží. No, dobře si to zaplatili. Ne, to byl vtip, je to tím, že na naši akci tvrdě trénují a pilují znalosti o historii Fiatů. Poučení pro „bramborové" a další umístění: více se snažit a trénovat. Nastalo loučení s účastníky a chvíle na poslední fotografie. Večer jsme opět trávili posezením v zahradní restauraci a vyprávěním historek o Fiatech. Fiatáři z Moravy si prohlíželi fotografie z našich dřívějších akcí a klubovou kroniku. Spát jsme šli až v jednu ráno.

V neděli v devět hodin opustili kemp poslední účastníci a na nás zbývalo uvedení kempu do původního stavu. Což obnášelo hlavně posbírání potřeb rozmístěných po kempu. Srovnali jsme účet s majitelem kempu a ve dvanáct opustili místo konání čtvrtého ročníku „Setkání italských automobilů".

Startovné : 250, - (v ceně je zahrnuta večeře)

Zastoupení :

• cca. 50x Fiat (500, 600, 850, 125, 127, 128, X 1/9 a 514)
• 1x Ferrari
• 1x Lancia
• 3x Alfa Romeo

• 1. místo - Alfa Romeo Spider - František Dopler
• 2. místo - Fiat 500 Vignale - J. Achs
• 3. místo - Fiat 500 Abarth - Juraj Semanko

• 1. místo - Fiat 850 Special - Milan Titzl
• 2. místo - Fiat 500 L - Aleš Titzl
• 3. místo - Fiat 850 - Milan Titzl ml.

Trasa : Orientační jízda 35 km

PS: Zatím největší účast na námi pořádané akci. Tu má „na svědomí" hlavně skvělé a letní počasí, ale také obeslání a vyrozumění co největšího počtu majitelů italských vozů a tím i možných soutěžících. Snažíme se co nejvíce soutěžící na našich kontrolách pobavit a myslím, že se nám to i daří. Úkoly jsou pestré, je jich dost a z vlastní zkušenosti vím, že jeden z největších dojmů zanechají právě úkoly. Trochu letos pokulhávala organizace na startu, ale do budoucna se pokusíme o co nejplynulejší start a odbavení soutěžících na kontrolách bez zbytečného čekání. Výsledková listina se stává nutností, každý určitě rád ví, jak dopadl a co mu nejde, v čem dělá chybu. Snad se nám vše podaří vyřešit do podzimní „Spanilé jízdy Prahou".

Autor textu: Ondřej Kroutil - Kronikář Fiat Car Classic

Autor fotografií: Martin Maštálka