XIII. ročník setkání italských vozů v Poděbradech 28.4.2012

Třináctka v názvu akce? To jistě nepřinese nic dobrého! Nebo snad ano? A jak to tedy nakonec dopadlo?

Obvykle srazu předchází nějaká příprava, vše musí klapnout a jinak to zkrátka nejde. Ani 13. ročník nebyl v tomto směru žádnou výjimkou. Letos však veškeré jednání nepostrádalo jistou chaotičnost. Abychom se vyhnuli obíhání různých úřadů a dotčených institucí, přistoupili jsme na nabídku města Poděbrady a stali se součástí jejich „otevírání lázeňské sezony“. Odpadne nám řada starostí, o všechno se totiž postará město, potažmo jeho úředníci, mající kulturní život na starost. Alespoň tak zněla dohoda koncem předchozího roku.

V březnu jsem pak byl pozván starostou na společnou schůzku, kde se bude probírat program zahájení lázeňské sezony, jehož tedy budeme součástí. Máme si připravit nějaké podklady a požadavky a vůbec probereme, jak bude naše spolupráce probíhat. Dobře tedy. Beru si na to dovolenou a vyrážím.

U starosty je plno, bude to velké, jsem sice trochu nervózní, ale snad o to více odhodlaný prosadit požadavky. Mám slovo hned na úvod a vzápětí jsem přibrzděn v rozletu. První požadavek, totiž stání na kolonádě, není možný, kolonáda bude toho času v rekonstrukci… Naštěstí v rekonstrukci částečné, polovinu budeme mít k dispozici. Jenže to nám nestačí. Promýšlíme jiné varianty, ale debata se nijak nehýbe z místa, stovka aut je přeci jenom stovka aut a nějaké místo zabere. Ach jo. Nakonec se dohodneme na variantě kolonáda + přilehlá ulice Na Valech. Ta bude vyklizená a zbavená aut, tedy připravena pouze pro nás.

Začátek dubna pak přináší špatné zprávy. Kolonáda je rozkopaná celá a práce se nehýbou, je zima, takže rekonstrukce nabírá zpoždění. Přilehlá ulice je navíc parkovištěm rezidentů a ty nelze vykázat, stáli bychom tedy dohromady s nimi. To je spolupráce na nic. Probírám to s kamarády ze spřízněného Škoda klubu – Hundertgangu, jsou místní, mohli by poradit. Termín akce se blíží a zatím nemáme, kam bychom se vrtli. Jirka Najman alias Caiman, hlava HG klubu, radí nábřeží. Moc se nám to nezdá, ale po průzkumu na místě mu dáváme za pravdu, pro naše potřeby je to opravdu vyhovující. Bude sice hrozně záležet na počasí, protože stát na nábřeží v bahnité břečce by se nikomu nechtělo, ale jinou možnost asi nemáme. Město Poděbrady souhlasí a my využíváme Caimanových známostí a pojišťujeme si akci ještě u dopravní policie na okrese, tedy v Nymburku. To se nakonec ukáže jako velmi prozíravé, neb jiné rozhodnutí vlastně v rukou nemáme a Poděbrady jednání s policií nechávají na nás.

Angažujeme se ještě v doprovodném programu a domlouváme koncert swingové a jazzové kapely Jazz band z Horních Počernic. Budou s námi na nábřeží, tedy na dohled a na doslech našich vozů.

Prakticky každý zbývající víkend pak trávíme alespoň jeden den v Poděbradech, kde rozmýšlíme, kde která auta budou stát, kde bude pódium pro kapelu, kde soutěže převleků… Času je opravdu málo a ještě musíme připravit orientační soutěž včetně trasy.

Až je tu pátek 27. duben, den před akcí. Ještě musíme doladit poslední detaily, a tak si s Pedrem dávám sraz dopoledne ještě v Praze, na konci Horních Počernic. Chtěl bych na cestu doprovod, jedu totiž novým, téměř nevyzkoušeným strojem, tak pro jistotu. Bohužel však jako obvykle nestíhám a nechávám tak Pedra hodinu čekat, což mě mrzí, jenže doprava ve městě v pátek poněkud houstne. A zatímco Pedro bere osvědčený vůz Fiat 125, já se řítím v našich končinách nepříliš obvyklým vozem Fiat 2300 S Coupe.

Kilometry ubíhají rychle a po poledni jsme v Poděbradech. Nejprve míříme na nábřeží, kde ještě naposledy okukujeme prostředí a přemýšlíme, kam s kterým vozem. Pak jedeme na oběd do kdysi tak oblíbeného kempu Golf. Chtěli jsme ho využít i pro letošek, ale sezona začíná až v květnu a na tom majitel bohužel striktně trvá.

Je pěkné slunečné počasí a předpověď slibuje „léto“ i na víkend, očekáváme tedy slušnou účast. Pro páteční ubytování volíme na zkoušku „sociálnější“ kemp na nedalekém soutoku Labe s Cidlinou.

Po obědě jedeme ještě projet trasu orientační soutěže, letos opět končíme v Kutné Hoře v kempu Malešov, takže jen samotný průjezd trasy zabere více než tři hodiny. Při tom zjišťujeme nečekanou uzavírku silnice kousek od Poděbrad. Bohužel zrovna tudy vede trasa, bude tudíž potřeba opravit všechny itineráře.

Jedeme kupátkem a užíváme si to. V Kolíně potkáváme Vlasovce, který letos také jede svým novým objevem, a to „dodávkovým“ modelem Fiat 900 T, doprovod mu dělá překrásně zrenovovaná šestistovka. Zbývající trasa je v pořádku, a tak odpoledne přijíždíme zpátky do Poděbrad. Já krátce po té zjišťuji u kupé problém s dobíjením, což řeším zapůjčením baterie i nabíječky. Pedro pak jede pro Julii na nádraží a cestou ještě stíhá rozmístit navigační šipky na přejímku. Letos budou opravdu potřeba, na nábřeží by asi většina účastníků ani netrefila.

Večer posedíme v restauraci s ostatními fiaťáky, je tu i nejvzdálenější účastník, Jura Semanko ze Slovenska, který přiveze ukázat Fiata 500 Jolly, tedy pětistovku v plážové verzi. Ještě připravíme potřeby pro kontroly a upravujeme všech 70 itinerářů a zcela uondaní jdeme po půlnoci spát.

Sobotní ráno slibuje nádherný den s letním počasím. Po velmi chladné noci to je potřeba, chatky mají jen chatrné dveře, skrz které proudil dovnitř chladný vzduch, a tak jsem se já osobně těšil na ráno a na sluníčko.

Nábřeží pomalu ožívá. Kapela ladí nástroje, staví se podium, my připravujeme přejímku a soutěž převleků. Auta přijíždějí jedno za druhým a zabírají prakticky celou zatravněnou plochu nábřeží mezi řekou a chodníkem. Někteří piknikují, atmosféra je uvolněná a přátelská. Teplota stoupá, je opravdu nádherný, až letní den. Kapela hraje swing a jazz, což je vítaným zpestřením naší akce. Okolo poledne je již na nábřeží více než 100 italských automobilových krasavců. Zastoupena je s několika modely Lancia i Alfa Romeo, k vidění je i méně obvyklý model Siata Spring či licenční Zastava 1100. Převažoval však jasně Fiat. Pestrá směsice vozů nás utvrzuje v tom, že automobiloví fanoušci italských značek jsou stále aktivní. Zatímco v předchozích letech jasně dominovaly malé vozy 500, 600, 850 a 127, nyní je posun k limuzínám. Malé vozy zvolna ustupují a přenechávají své místo větším modelům 124, 125, 131, 132 Argenta, 128 či limuzínám z šedesátých a sedmdesátých let – 1100, 1300 a 1800 nebo lahůdkám typu

Campagnola, 900 T či 2300 S Coupe. Modelovou pestrost pak doplňovaly předválečné stroje, Fiat 508 Balila a Fiat 514 Spider.

Jak se blíží poledne, připravují se účastníci soutěže převleků. Přestože rok od roku účast klesá, sejde se na červeném koberci pěkných osm soutěžících. Od města dostáváme k ruce moderátora a ozvučení, diváci se baví. A tak vidíme zásah lékaře u předčasného porodu, nerudného zákazníka římského taxi, lovce Pampaliniho, piknik u vody nebo Saxanu s lexikonem kouzel. Můj převlek počítal s asistencí půlročního syna, zpoždění na trase však vyžadovalo „výpůjčku“ dítěte jiného, které evidentně nevědělo, co ho čeká, a tak malá Pepička v kufru Fiata vřískala jak divá. Rodiče Vojtu a Pavlu to však nechávalo celkem v klidu, na rozdíl od diváků. A díky zvukové kulise to byla velice úspěšná scénka…

Musím zde ještě zmínit, co přinesl 13. ročník pro mne. Má rodinná posádka se totiž zdržela, protože drahá polovička Renata si ráno zlomila malíček u nohy. Celé dopoledne pak strávila po doktorech, místo aby si užívala pohodový den v Poděbradech. A smůla bohužel nekončila...

Po scénkách se vozy řadily na startu, soutěžící čekal odjezd na trasu orientační soutěže. Jel jsem zkontrolovat první kontrolní stanoviště a…. A už nezařadil první rychlost. Na dvojku jsem vrátil zpátky na nábřeží, rozebral půl vozu, abych zkonstatoval, že problém je ve skříni a tudíž na místě jen těžko opravitelný. Na druhou a třetí rychlost jsem „dopajdal“ do cíle soutěže, do kempu v Malešově. Tím pro mě jízda skončila. A s problémem na voze jsem nebyl jediný, na laně pak dotáhli Míru Nosáka s Fiatem Campagnola, u kterého pro změnu skončil motor, přidřel se na klice.

Poslední úkol soutěžící plnili v kempu a čekal je mimo jiné zajímavý úkol v podobě jízdy na kole s volantem místo řídítek. Z divácky i účastnicky nejúspěšnějších úkolů mohu ještě zmínit „zrcadlové bludiště“ či opilecké brýle. Úkolů bylo mnoho a jejich pestrost dala šanci těm, kteří by jinak v záplavě spíše technických úkolů tápali.

Po bohaté tombole, během které jsme počítali výsledky a vyplňovali jména vítězů do diplomů, jsme přistoupili k vyhlášení těch nejúspěšnějších. Ti nejlepší si odvezli ceny za vítězství v orientační soutěži, v soutěži převleků či soutěži elegance. A po ukončení vyhlašování se většina účastníků rozjela do svých domovů. Na večerní debaty mělo náladu jen pár pořadatelů. Přesto v dobré zábavě vytrváme až do ranních hodin.

Nad ránem, tedy okolo šesté ranní, už do Malešova přijíždí má záchrana. Vláďa Brabec nakládá kupátko na vlek a jedeme s ním do garáže. Skoro by se chtělo říci, že akce pro mě takto neslavně končí, jenže já se tak snadno nevzdávám. Uložíme kupé do garáže a já beru stroj, který je zrovna po ruce. Tím je můj čerstvý přírůstek Fiat 850 berlina. V půl desáté jsem již zpět v kempu, kde zrovna pozvolna snídají „přeživší“ pořadatelé a připravují se nedělní testace. Mimo jiné přijíždí i zajímavý, sic neitalský, stroj Rolls Royce. Ještě si jen tak cvičně u berliny vyměním prasklou palivovou hadičku a jedeme na společný oběd do Kutné Hory, kde už pak naše víkendové setkání definitivně končí.