XI. ročník setkání italských vozů v Poděbradech 24.4.2010
Další ročník setkání italských vozů v Poděbradech je minulostí, tentokráte již po jedenácté. Abychom naše účastníky občas také nějak překvapili, přinesl tento sraz plno změn, přičemž tou nejvýraznější byla změna kempu a přesunutí cíle soutěže do Kutné Hory.
Přípravy započaly v tradičním podzimním období, kdy skončila veteránská sezóna a už se pomalu začala rodit nová. Naším prvotním cílem bylo najít a zajistit nové místo pro cíl soutěže a pořadatelské zázemí, což se zdařilo. Bohužel až v Kutné Hoře, „bohužel“ z hlediska časově náročných přejezdů mezi Kutnou Horou a Poděbrady. Kemp na pohled velice příjemný, zasazený ve členitém terénu nás nadchl, okolní krajina též, a tak se zákonitě vydařila i trasa orientační soutěže, zdlouhavé přejezdy nám byly bohatě vynahrazeny. Ale to už předbíhám....
Pro pořadatele začíná sobotní Poděbradské setkání italských automobilů již v pátek. Počasí bylo přímo přepychové, sluníčko se na nás smálo po celý týden a předpověď nám více než přála, očekávána tak byla rekordní účast. To však vyžadovalo jisté přípravy, jako roztřídění potřeb pro kontroly nebo seřazení itinerářů, zkrátka program na nějakou tu hodinku práce.
Protože počasí bylo lákavé, hromadný exodus z měst totálně zahltil silnice a příjezd se více než komplikoval, místo plánované třetí hodiny jsem do kempu Malešov dorazil krátce před šestou. A tou dobou se již ubytovávali první účastníci i pořadatelé. Kemp se stále utěšeně plnil (k velké spokojenosti majitelů) a poslední účastníci dorazili krátce před půlnocí. Příjemnou změnou (oproti předcházejícím ročníkům) byla možnost pozdních objednávek v restauraci, nějaké to občerstvení jsme si dali třebas i v půl jedné ráno. Restaurace pak byla kýmsi ohodnocena jako „skanzen“, prý jakoby se v ní před dvaceti lety zastavil čas. Všude pivní lahve, vlaječky, zkrátka dobový kolorit. To mám však jen vyhovovalo.....Vyhnáni do postelí jsme byli po jedné hodině ranní. Přičemž to „zdravé“ jádro to v chatce táhlo do půl čtvrté...
Sobotní ráno bylo více než tuhé, po téměř probdělé noci, kdy jsem usínal až okolo čtvrté ráno, jsem toho do budíčku v 6:30 tedy moc nenaspal. K tomu ještě ranní teplota klesla k bodu mrazu a ani teplý spacák příliš nezahřál. Z aut jsme oškrabovali jinovatku a nadávali na zkřehlé prsty. Nicméně sluníčko usilovně svítilo a slibovalo pěkný den, hlavně však hřálo!
Ze snídaně „na vidličku“ sešlo, lehký časový skluz dovolil tak maximálně narychlo vypít čaj a schroupat sušenku, blížila se osmá a tou dobou jsme už pomalu měli být na kolonádě. Tudíž rychlý přesun do Poděbrad. I tak jsme přejezdem ztratili 3/4 hodiny a první netrpěliví účastníci nás již mezitím naháněli....
Po příjezdu na kolonádu to již šlo ráz na ráz, úkoly byly přiděleny, přejímka připravena, ozvučení nainstalováno.... Letos jsme se pokusili o rozdělení kolonády, kdy přední a frekventovanější část patřila vozům do roku 1980 a druhá část pak, směrem k nádraží, mladším vozům. Od půl deváté, kdy jsme na přejímce odbavovali první vůz, se proud nezastavil až do jedenácti hodin. A musím ocenit, že letos opravdu všichni účastníci respektovali čas přejímky a před jedenáctou dorazilo už jen pár posledních opozdilců.
Jak jsme očekávali, účast byla rekordní a zastoupení italských vozů pestré, čehož je více než 130 automobilů zřejmým důkazem. A co bylo k vidění? Samozřejmě v první řadě klasika, Fiat 500, 600, 850 i 127 a to v různých modifikacích včetně Coupe, Sport či Spider. Nechybělo ani několik modelů Fiat 124, 125, 126, 128 nebo 1100. Lahůdkami byla Siata Spring spolu s Fiatem 850 Vignale – dvě karosářské kreace na podvozku Fiat 850 a nebo Fiat 500 Vignale Gamine, karosovaný pro změnu na podvozku Fiat 500. Zcela poprvé se zde prezentoval i nádherný Fiat 1800 pana Tichého.
Po letech k nám pak zavítal i pan Zeman s Fiatem 514 z roku 1929 a ke třem předválečným vozům pak patřil i Fiat Topolino a licenční Simca 8 z roku 1938, což byl vlastně vůz Fiat 508 C. Licence byly vůbec letos více než hojně zastoupeny a postarala se o to především Zastava 1100, Fiat 125p i 126p nebo VAZ 2101.
Ovšem nejen Fiat byl letos k vidění.... třeba nádherné vozy Alfa Romeo GT 1300 či 2000 Spider. Dále pak Lancia Fulvia Coupe, Beta či novější Delta. Návštěvou nás poctil i Maserati klub a předvedl lahůdku Maserati Indy a několik vozů Biturbo či 430. A nechybělo ani Ferrari, konkrétně Dino 308 GT 4. Prostě nádhera!
Vyvrcholením výstavy na kolonádě byla soutěž převleků jako doplňku automobilu. A ani letos nebyli diváci zklamáni, počet účastníků sice oproti loňskému roku klesl, nicméně kvalita převleků stále stoupá. Dvě kategorie – „Dobová“ a „Recese“ přivítaly 9 odvážných posádek. Předvedl se Hurvínek s Máničkou, bravurním zásahem požární ochrany byl zlikvidován požár odpadkového koše, naservírován nám byl piknik, či před našimi zraky připravena pravá italská pizza.....
V jednu hodinu po poledni pak byla odstartována orientační soutěž, která měřila 45 kilometrů a z Poděbrad dovedla účastníky do Kutné Hory. Projížděna byla dle klasického šipkového itineráře a soutěžící čekalo 7 samokontrol (nějaké ty otázky z místopisu, co se zde stalo a kdy se to stalo....), pomocné body ve formě nalezených objektů z fotografií (zde byla jasným favoritem sádrová trpaslice :-) a 7 kontrolních stanovišť, na kterých byly plněny úkoly za dohledu pořadatelů.
První a druhou kontrolu nalezli soutěžící v Poděbradech a nežli splnili všech 6 úkolů, řádně se při tom zapotili. Test paměti například spočíval v letmém pohledu na součástky z auta, a úkolem pak bylo vyjmenovat předměty nehodící se jako díly do vozu.
Nebo vložení pístu s ojnicí zavěšeném na prutu do bloku motoru, zde jsme čekali o jak záludný úkol nepůjde, jaké však bylo naše překvapení při vyhodnocování výsledků, když všichni měli tento úkol za 4, 5 nebo maximálně 10 vteřin...? Na dalších kontrolách pak soutěžící určovali počet zapalovacích svíček v lahvi, vyměňovali žárovku ve světlometu na čas, házeli poloosou na cíl, nafukovali balónek na předepsaný rozměr nebo třeba hráli pexeso. V kempu, na poslední kontrole kutáleli pneumatiku na cíl, stříleli ze skobičáku, poutali dítě do dětské sedačky nebo jsme se jich ptali, od čeho byla ona láhev obsahující zapalovací svíčky. Nejvíce rozruchu pak budil rozjezd do kopce, přičemž nesměla být rozjeta krabička sirek vložená pod kolo. Ti oplývající sebevědomím, pak místo krabičky sirek vkládali pod kolo svůj drahocenný mobilní telefon. Co všechno dokáže fiatář udělat pro výhru a za body! Třeba si i přejet mobil, měli jsme tam hned dva takové.
V podstatě závěr celé akce představovala tombola a my měli dostatek času na utvoření výsledkové listiny. Zlatým hřebem pak bylo samotné ocenění vítězů, jak již bylo řečeno v úvodu, šlo o kategorii: „Orientační soutěž“, letošní novinku „Orientační soutěž – Youngtimer“, dále „Pořadatelské ceny“ a „Soutěž převleků – Dobový“ či „Soutěž převleků – Recese“.
Konec, hotovo, šlus, ende.... Účastníci se pomalu (i rychleji) rozjíždějí ke svým domovům, pořadatelé je zvolna následují. A nakonec zbývá jen hrstka vytrvalců, se kterými v družné zábavě opět bdíme do časných ranních hodin. Tedy já osobně jsem šel spát krátce po třetí ráno.
A tak ani nedělní ráno nebylo nijak „do růžova“. Přesto, že budíček byl značně posunut, až někde k deváté hodině dopolední, bylo to málo. Alespoň, že snídaně na vidličku se tentokrát zdařila a my ji v poklidu vychutnávali na terase, přičemž jsme se nechávali prohřívat slunečními paprsky. Takto náležitě navnazení se testační komisaři bez otálení pustili do práce... Během dvou hodin stihli otestovat 2 vozy, prodloužit 2 testace a jedno auto zcela odmítnout. Hold nějaké mušky ještě mělo, což? Ale stane se, že majitelé někdy přecení původnost dotčeného vozu.
Oběd v Kutné Hoře na již tradičním místě a odpolední procházka městem. Nemohli jsme vynechat proslulou dominantu města, chrám Svaté Barbory a probrouzdali i původním středověkým městem. Moc pěkné. Na závěr jsme si ještě dopřáli výbornou zmrzlinu „U Itala“, což bylo tou pravou tečkou na závěr.
Pak už mě a Ondreje, kterýžto převzal jen na chvíli zaplněný post spolujezdce, čekala nenáročná cesta k domovu. Zdlouhavá, ale nenáročná, i když od Kolína se harcovat přes celou Prahu do Černošic a v neděli odpoledne, to bylo na pováženou. Ještěže jsme mohli zakotvit U Tříprsťáka a tam ještě s Hankou a Ivošem nějakou tu chvilku posedět a nabrat síly do další cesty. To už ale byla definitivní tečka...!
