|
6. - 15. srpna 2003 - Dovolená s Fiaty na Moravě
Dlouho dopředu plánovaná akce s našimi Fiátky. Již v zimě se rozhodlo, že pojedeme na Moravu a to do okolí Brna. Nadešlo očekávané datum a my se vydali na cestu.
6. 8. středa - je 8:50 a z Prahy vyjíždí Fiat 600 D s mojí maličkostí a pak Fiat 125 s Markem, ten vyjížděl o hodinu dříve a to z Budyně nad Ohří. Najeli jsme na dálnici D1 a kolem půl jedenácté přijíždíme do Jihlavy, kde na nás již netrpělivě čekal Zdeněk s F 600 D z Písku. Zpestření cesty bylo nasnadě - Jihlavské podzemní katakomby. Nezaváhali jsme a po obědě zakupujeme vstupenky na prohlídku podzemních prostor Jihlavy. V parném dni to bylo příjemné a osvěžující. Téměř 3/4 hodinová procházka podzemím nás obohatila o znalosti historie města. Zajímavým úkazem pak byla světélkující stěna , pro kterou dodnes nebylo nalezeno uspokojivé vysvětlení.
Z Jihlavy jsme odjížděli asi v půl čtvrté směrem k Vranovské přehradě. Tam byl totiž námi vyhlédnutý kemp, po hodině jsme k němu skutečně dojeli. Byl hned u přehrady a docela se nám i líbil, teda nebýt faktu, že v něm byly stovky stanů a ani Fiátka bychom nedokázali zaparkovat. To pro nás znamenalo další cestu a my se vydali hledat kemp jiný. Hledání kempu se ukázalo jako problém, všude bylo plno. Spásným nápadem bylo podívat se na kemp v Lesné u Znojma, měl jsem ho zmapovaný od jara a byl velmi pěkný. Měl v něm být i sobotní sraz s ostatními Fiatáři. Kemp se nám zalíbil a měli jsme ho sami pro sebe, byl velmi luxusní s anglickým trávníkem, bazénem, výbornou restaurací (nejlepší byl "toust brzda" a "Jawa banán") a moto muzeem. To všechno nás doslova nadchlo a to nám nepokazila ani cena za ubytování, která nebyla zrovna malá. K večeru pak přijel i Mirek Šonský s F 500 a společně jsme vyzkoušeli restauraci.
7. 8. čtvrtek - sluníčko nás nenechalo dlouho vyspávat, už v osm bylo ve stanu jako v mikrovlnné troubě. Nezbývalo než vstát a držet se vytyčeného programu, tím byla návštěva hradu Bítov a zříceniny hradu Cornštejn. Vyrazili jsme hned po snídani - kolem deváté hodiny ranní. Já, Marek a Zdeněk jsme jeli ve 125 a Šonští v 500. Malou zastávkou na cestě byla návštěva místní autosprávkárny, kde mi zavařili prasklý výfuk.
Nejdříve jsme jeli na Bítov, tam jsme si prohlédli expozici historických zbraní a sklepy se strašidly. Po prohlídce hradních prostor jsme přejeli ke zřícenině hradu Cornštejn. Jeho prohlídkou jsme strávili skoro dvě hodiny a zpět do kempu jsme dojeli ve čtyři odpoledne. Počasí lákalo ke koupání v bazénu a my toho s radostí využili.
Na večeři jsme vyrazili do nedalekého větrného mlýna, kde byla stylová restaurace. Po jídle jsme se přesunuli zpět do kempu, kde probíhala debata až do půlnoci.
8. 8. pátek - opět nás probudila sauna ve stanu a v devět hodin jsme vyráželi za dalšími pamětihodnostmi. Tentokrát jsme zvolili jako přibližovadlo mého Fiata 600 D a doprovod nám dělala F 500. První kulturní zastávkou byla zřícenina hradu Frejštejn. Cesta k němu byla zpestřena drobným blouděním, nemohli jsme ji totiž najít. Nachodili jsme kolem ní tak 5 kilometrů. Nakonec jsme kýžený cíl našli a dosyta se pokochali pohledem na rozvaliny středověkého hradu. Pak jsme pokračovali na zámek Vranov nad Dyjí, kde jsme absolvovali jeho prohlídku. Obědvali jsme kolem půl druhé v podhradí v restauraci Country. Po jídle jsme vyrazili zpět do Lesné a po krátké zastávce do Znojma, kde jsem tankoval a nakoupil suroviny na přípravu speciálního "kotlíkového guláše". Ten byl pak k večeři a z pěti litrů jsme se najedli všichni až k prasknutí. Do osmi jsme leželi u bazénu a relaxovali. Večerní chládek jsme zapíjeli v restauraci do pozdních nočních hodin.
9. 8. sobota - den plný očekávání, dnes nás čekal hlavní program. Měli přijet ostatní účastníci srazu. Již tradičně nás sluníčko vytáhlo ze stanů v osm hodin. Posnídali jsme a čekali na prvního Fiatáře, tím se stal F 600 D Lídy ze Dvora Králové nad Labem. Společně jsme pak navštívili motocyklové muzeum a na ostatní potom čekali u bazénu. Další dorazil Mirek Jucha z Ostravy s Fiatem 500 a vzápětí Petr (Vlasovec) s Ondrou Nagym v 600 D, oba z Hustopeče. Dalším kdo přijel byl Black s 500, Honza Šipka se 124 Spider a Pavel Nonner, který přivezl Karla ve Fiatu 128. Karel nás velmi zklamal a na srazu tak nebyla zastoupena jediná 850, trochu jsme ho za to vykoupali. Do dvou hodin po poledni jsme pak čekali na Honzu Odstrčila, který přijel s F 500. Ve tři jsme pak vyrazili směrem na Nové Mlýny, kde byl náš kemp. Cesta se trochu protáhla a k nádrži jsme dojeli až kolem sedmé hodiny večer. Zdržela nás totiž oprava na benzínovém čerpadlu Vlasovcovy šestky, uzávěra silnice a další drobnosti. U vodní nádrže Nové Mlýny jsme se potkali s Fiata 500 a dvě 600, které vyslala od Brna Petulcha. Postavili jsme stany a vyrazili na večerní posezení do sklípku. Očekáváni jsme byli kolem 18-té hodiny, což trochu, asi o dvě hodiny, nevyšlo. I tak se zábava stihla slušně rozproudit. Ochutnávky vína a zvěřinového guláše jsem se zúčastnil já Zdeněk, Marek, Pavel, Honza Odstrčil, Petr, Ondra, Karel, Honza Šipka, Mirek Jucha. Ve 22 hodin konečně dorazil i Fanda s F 132. Akci jsme ukončili hodinu po půlnoci, když někteří ulehli přímo u sklípku, zbytek se přesouval do kempu.
10. 8. neděle - dnešní den byl ve znamení sprintu. Jeli jsme se vyřádit na letiště v Popicích. Sraz byl domluven na hrázi u nádrže v 9:30, v 8:30 mi přišla SMS od Karla, že už jsou na letišti. V 9:45 mohla akce začít, po malém bloudění jsme letiště našli. Zahříval jsem motor a pneumatiky a vyměřoval dráhu trati, která byla omezena pouze brzdnou drahou. Na sprint se nás sešlo skutečně dost i když většina se přijela jen dívat. Sešlo se 6x F 600 D, 3x F 500, 1x F 128, 1x F 124 Spider, 1x F 132. První si to rozdali dvě pětistovky - Honza Odstrčil s místní F 500, již po sto metrech byl vítěz jasný a do dalšího kola postoupila Moravská F 500, ta si to rozdala s F 500 Mirka Juchy. Odmávli jsme start a po deseti metrech vítězí opět Morava - Mirek totiž "očesal" přírubu poloosy. Naštěstí je shodná s přírubou F 600 a tak byla závada na místě opravena - poskytl jsem díl ze svých zásob. Pro ostatní účastníky však sprint skončil, nikdo neměl chuť skončit stejně nebo i hůře. Můj vůz však byl plný síly a tak jsem se postavil na start, vyzval jsem Pavla s F 128 - sprint byl těsný, ale podařilo se mi zvítězit. To mi dodalo sebevědomí a další kdo se mnou jel, byl Fanda s F 132. I ten těsně prohrál, nutno dodat, že o pár dní později mi to vrátil i s úroky. Opět mi narostlo sebevědomí a zbývajícím vozem byl 124 Spider Honzy Šipky, tady byl boj krátký a po sto metrech je jasné, že 50 koní šestistovky nemá na 110 koní Spidera. Aby se sprint stal ještě atraktivnější, hodil Pavel ještě jednu rukavici. Budeme startovat ze středu letiště a pojedeme vlastně proti sobě, jízda bude dvakrát dokola. I tuto jízdu se mi podařilo vyhrát, uspokojil jsem své ego a přestal Fiátka trápit. Pavel ještě neměl dost a to samé absolvoval s Fandou, jízda to byla na samých hranicích možností vozů, motory řvaly a kola pískaly, Pavel div nesvlékl pneumatiky, ale tentokrát vyhrál. Byla to show pro diváky a řev motorů jich také několik přilákal z nedaleké vesnice. Tímto byla zakončena "likvidace" vozů na letišti. Pavel s Karlem, Honza Šipka, Mirek Jucha a tři vozy z Moravy se námi rozloučili a vyrazili domů. Náš skrovný zbytek se vydal do Mikulova na koupaliště. Bylo již po poledni a teplota na rozpáleném letišti, bez kousku stínu dosahovala 40oC. V Mikulově se k nám kolem šesté přidal i Vojta s F 127, který právě dorazil z Prahy.
Do kempu jsme se vrátili až kolem osmé hodiny večer. Právě v tolik byl totiž sraz s ostatními v restauraci Mars. Posezení a debata se protáhla až do půlnoci.
11. 8. pondělí - Kemp se nám pomalu přestával líbit, cena 60, - Kč za noc sice byla příznivá, ale prostředí bídné. Ranní fronta na WC, odpolední zase na sprchu, navíc celý kemp byl na jemném prachu a když se zvedl vítr.......ze všeho nejvíc to připomínalo písečnou bouři.
Na dnešní den připadl pěší výlet po hřebenech Pálavy. Z kempu jsme vyjížděli v půl desáté ve složení 2x F 500, 2x F 600 D a 1x F 127. Výchozím bodem byly Dolní Věstonice - místo nálezu slavné Věstonické Venuše. Z dolních Věstonic jsme vyrazili na zříceninu hradu Děvíčky, což bylo asi dva kilometry. Z hradu byl výborný rozhled na všechny strany a bylo vidět až do Rakouska. Pak jsme pokračovali asi 5 kilometrů po hřebeni a dolů z kopce do vesnice v podhradí zříceniny Sirotčího Hrádku. V parném dni bylo šplhání do svahu a následné klesání do údolí skutečným zážitkem. Proto jsme všichni uvítali, že je čas na pauzu a na oběd. Na druhou stranu jsme zase všichni věděli, že jakmile usedneme do restaurace, už se z ní nezvedneme a o šplhání na hradní zříceninu nebude ani řeči. K Sirotčímu Hrádku jsme tedy šplhali ve složení: moje maličkost, Ondra, Petr, Honza a Lída. Zbytek se usadil v restauraci a čekal na uštvané milovníky kultury. Když jsme se dosyta pokochali rozvalinami, sešli jsme zpět k restauraci.
Nikomu se nechtělo vyrazit na cestu zpět která měřila asi 8 kilometrů a v nepolevujícím slunečním žáru. Vybrali jsme jinou cestu a chtěli si prohlédnout Pálavské vrchy i jiného místa, cesta vedla údolím a byla alespoň trochu ve stínu, navíc jsme se vyhnuli nepříjemnému stoupání. Zpestřením zpáteční cesty byl výstup na vrchol skály Martinka. Čistě dobrovolně vyšplhali někteří z nás po řetězech až do skalní rozsedliny, kde byla vyhlídka. Pak jsme šlapali již bez zastávky až k zaparkovaným autům do Dolních Věstonic.
Byli jsme rozpáleni a tak nám přišla vhod i studená sprcha. Potom jsme se odebrali do restaurace a v družné zábavě strávili zbývající část večera.
12. 8. úterý - proti původnímu plánu malá změna. Dnešek přinesl návštěvu zámku Lednice a přilehlého parku. Z kempu vyrazilo šest Fiatů 2x 500, 2x 600, 127 a 132, v Lednici jsme byli v půl jedenácté.
Nejprve jsme se vydali na plavbu loďkou k umělé zřícenině Janohrad, plavba trvala asi 45 minut a my se pokochali výhledem na park Lednického zámku. Potom jsme pěšky zamířili k Minaretu, což je 200 let stará a 61 metrů vysoká stavba. Šli jsme 4 kilometry a cesta nám trvala něco přes hodinu. Z Minaretu byla skvělá vyhlídka a dohlédli jsme až na stany do našeho kempu. Nakonec jsme navštívili samotný zámek Lednice. Uchvátili nás zejména interiéry - překrásně vyřezávané a vykládané dřevěné stropy.
Odpoledne jsme jeli zakončit do Mikulova na koupaliště. Večer jsme pak trávili tradičně v restauraci při vyprávění o veselých historkách.
13. 8. středa - poslední společný výlet a Fiati odjíždí. Na závěr jsme si nechali návštěvu zámku Mikulov. Po prohlídce Lednických interiérů to byl slabý odvar, zámek totiž v roce 1945 vyhořel a expozice byla zapůjčena z muzea Vysočiny. Jedinou zajímavostí byla výstavka k vinařské historii a obří sud ve sklepě.
Po obědě jsme se chtěli osvěžit na koupališti a vyrazili pro změnu do Hustopeče, kam jsme dojeli ve čtyři hodiny odpoledne. Sotva jsme ale zaujali pozice, zvedl se vítr a prudký déšť nás vyhnal zpět do kempu. Bouře se naštěstí rychle přehnala a část z nás se rozhodla zakoupit buřty na poslední, rozlučkový večer. Zbytek jel do kempu, kde nás přepadla vichřice a tak někteří museli znovu stavět stany. Do restaurace jsme přišli v půl osmé a u ohně se při zpěvu bavili až do půlnoci.
14. 8. čtvrtek - vstát se nám podařilo v půl deváté. Než jsme posnídali a zabalili věci, bylo půl jedenácté. Poslední ze skupiny Fiatů se vydali na cestu, já (600 D), Zdeněk (600 D), Honza (500) a Vojta (127). Bez delších zastávek jsme dojeli do Dačic, kde se kvůli problémům s autem odtrhl Zdeněk.
Po obědě jsme se vydali na prohlídku empírového zámku Dačice. Po návštěvě zámku jsme jeli hledat kemp, kde strávíme noc. Zalíbil se nám Velkopařezitý kemp, který byl v pěkném prostředí, v blízkosti lesa a dvou rybníků. Rybníky byly čisté a tak jsme vyzkoušeli vodu při koupání. V restauraci v kempu jsme si dali večeři a pak ji šli vyběhat při ping - pongu. Spát jsme šli vyjímečně brzo, restaurace totiž zavírala v deset hodin.
15. 8. pátek - protože nad ránem pršelo nikomu se nechtělo vstávat. V devět už to pak první z nás nevydržel a vysoukal se ze stanu. Snídaně byla v restauraci a mezitím oschly stany. V jedenáct jsme vyjížděli a během půl hodiny dojeli na poslední společně navštívenou památku hrad Roštějn. Ve dvanáct jsme se rozloučili v rozjeli na cestu domů. Ta alespoň u mne proběhla bez problémů a úspěšně tak zakončila více než týdenní dovolenou s Fiaty.
P.S. Další rok společné dovolené je za námi a myslím, že se povedla. Program byl sice náročný, ale i pestrý a zajímavý. Nejlepší byly asi výlety v prvních dnech dovolené, sprint na letišti a výlet po Pálavě a Lednici. Doufám, že další dovolená s Fiaty bude stejně dobrá, ne-li lepší. Tentokrát to budou Jižní Čechy.
|
